1 Samuel 30 - Ceský studijní preklad

Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm.
Zajali ženy a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího.[1195] Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou.
Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí.
David a lid, který byl s ním, pozvedl svůj hlas a plakali, až už neměli sílu plakat.
Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská,[1196] dříve žena Nábalova.
Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu.
Pak řekl David knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: Přines mi efód. Ebjátar přinesl Davidovi efód.
David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš.
David šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, a přišli až k potoku[1197] Besór. Tam zůstali ti, kdo pozaostávali.[1198]
David se čtyřmi sty muži pokračoval v pronásledování, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli přejít potok Besór, tam zůstalo.
Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu pokrm, aby pojedl, a dali mu napít vodu.
Dali mu koláč z lisovaných fíků a dva sušené hrozny. Pojedl a ožil,[1199] neboť tři dny a tři noci nejedl pokrm a nepil vodu.
David se ho zeptal: Čí jsi[1200] a odkud jsi? On odpověděl: Jsem egyptský služebník,[1201] otrok jednoho Amálekovce. Můj pán mě opustil, protože jsem před třemi dny onemocněl.[1202]
Vtrhli jsme do Negebu Keretejců,[1203] do oblasti, která patří Judovi, a do Negebu Kálebova.[1204] Siklag jsme spálili ohněm.
David se ho zeptal: Zavedeš mě k té loupežné hordě. On odpověděl: Přísahej mi při Bohu, že mě neusmrtíš ani nevydáš do ruky mého pána, a zavedu tě k té loupežné hordě.
Pak ho k nim zavedl, a hle, byli rozloženi všude po zemi, jedli, pili a slavili svátek[1205] nad vší tou velkou kořistí, kterou pobrali v[1206] pelištejské a judské zemi.
David je pobíjel od soumraku[1207] až do večera druhého dne. Nikdo z nich neunikl, kromě čtyř set mládenců, kteří nasedli na velbloudy[1208] a utekli.
David vysvobodil všechno, co Amálekovci pobrali. Také obě své ženy David vysvobodil.
Nechybělo jim nic od nejmenšího do největšího, synové ani dcery, kořist a nic, co jim pobrali; David všechno přivedl zpět.
David pobral i všechen brav a skot. Hnali ten dobytek před sebou[1209] a říkali: To je Davidova kořist.
David přišel ke dvěma stům mužům, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli jít s Davidem, takže je nechali u potoka Besór. Ti vyšli Davidovi a lidu, který byl s ním, naproti. David přistoupil k lidu a zeptal se, jak se jim daří.
Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi[1210] netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý si odvede pouze svou ženu a své syny a jdou.
David řekl: Nedělejte to, moji bratři, s tím,[1211] co nám dal Hospodin. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám.
Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; se spolu rozdělí.
A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes.
Když přišel David do Siklagu, poslal část z kořisti judským starším, svým přátelům, se slovy: Zde máte dar[1212] z kořisti Hospodinových nepřátel.
Těm,[1213] kteří byli v Bételu, těm, kteří byli v Rámotu v Negebu, těm, kteří byli v Jatiru,
těm, kteří byli v Aróeru, těm, kteří byli v Sifmótu, těm, kteří byli v Eštemóe,
těm, kteří byli v Rákalu, těm, kteří byli ve městech Jerachmeelců, těm, kteří byli ve městech Kénijců,
těm, kteří byli v Chormě, těm, kteří byli v Bórašanu, těm, kteří byli v Ataku,
těm, kteří byli v Chebrónu[1214] a na všech místech, kam chodíval David se svými muži.