Jakub 2 - Ceský studijní preklad
Moji bratři, nespojujte[20] víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,[21] s přijímáním osob.[22]
Když vejde do vašeho shromáždění[23] muž se zlatým prstenem a v nádherném[24] šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě,
a vy věnujete pozornost[25] tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: "Ty si sedni pohodlně sem," a chudému řeknete: "Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,"
cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami?[26]
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy?
Což nehanobí právě oni to drahé[27] jméno, jímž jste byli nazváni?[28]
Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: "Budeš milovat svého bližního jako sebe samého", dobře činíte.
Jestliže však někomu straníte,[29] dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.
Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.
Vždyť ten, kdo řekl: "Nezcizoložíš," řekl také: "Nezavraždíš." Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.
Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.
Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá[30] soud.
Co je platné, moji bratři, říkáli někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit?
Budouli bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy,
a někdo z vás jim řekne: "Odejděte v pokoji,zahřejte se a nasyťte se," a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
Tak i víra:nemáli skutky, je sama o sobě mrtvá.
Někdo však řekne: "Ty máš víru a já mám skutky."[31] Ukaž mi tu svou víru bez[32] skutků a já ti ukážu svou víru na[33] svých skutcích.
Ty věříš, že je jeden Bůh.[34] Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.
Chceš však poznat, ó nerozumný[35] člověče, že víra bez skutků je neúčinná?[36]
Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?
Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky[37] a že v těch[38] skutcích se stala víra dokonalou.
I naplnilo se Písmo, které praví: "Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost" a byl nazván Božím přítelem.
Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou?
Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.