Efeským 5 - Ceský studijní preklad
Napodobujte tedy Boha jako milované děti
a žijte[108] v lásce, jako i Kristus miloval nás[109] a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni.
Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost[110] ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány,[111] jak se sluší na svaté.
Ani hanebnost, hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší; nýbrž raději vzdávejte díky.
Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec -- to jest modloslužebník -- nemá dědictví v království Kristově a Božím.
Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti.
Nemějte s nimi tedy nic společného.[112]
Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte[113] jako děti světla --
ovoce světla[114] je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě --
zkoumejte,[115] co se líbí Pánu,
a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte.[116]
Neboť o tom, co se u[117] nich vskrytu děje, je hanba i mluvit.
Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno,[118]
neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: "Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus."[119]
Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete;[120] nežijte jako nemoudří, ale jako moudří;
vykupujte[121] čas, protože dny jsou zlé.
Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle.
A neopíjejte[122] se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem,[123]
mluvíce k sobě v chvalozpěvech,[124] v oslavných zpěvech[125] a v [duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce[126] ho
a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
Podřizujte se[127] jeden druhému v bázni před Kristem:
Ženy, [podřizujte se] svým mužům jako Pánu,
neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve; on [je] zachráncem těla.
Ale jako církev je podřízena[128] Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.
Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal,
aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí[129] v slovu,
aby sám sobě postavil slavnou[130] církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.
Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí[131] je a pečuje[132] o ně, jako i Kristus o církev.
Vždyť jsme údy jeho těla, [z jeho masa a z jeho kostí].
"Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo."
Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.