Galatským 3 - Ceský studijní preklad
Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval,[53] vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný[54]?
Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha na základě[55] skutků Zákona, nebo na základě[56] slyšení víry?
To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem?
Tolik jste vytrpěli[57] nadarmo? Jestliže to skutečně bylo nadarmo!
Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi[58] mocné věci,[59] činí tak na základě[60] skutků Zákona, nebo na základě[61] slyšení víry?
Je tomu jako s Abrahamem: "uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost."
Vězte[62] tedy, že ti, kdo jsou z víry,[63] jsou synové Abrahamovi.
Písmo předvídalo,[64] že Bůh ospravedlní[65] pohany[66] na základě[67] víry; dopředu oznámilo[68] Abrahamovi: "V tobě budou požehnány všechny národy."
Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání[69] s věřícím[70] Abrahamem.
Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize[71] Zákona, aby to činil."
Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť "spravedlivý bude živ z víry".
Zákon však není z víry, nýbrž: "Kdo ty věci[72] bude činit, bude v nich živ."
Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě."
To proto, aby k pohanům[73] přišlo[74] to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení[75] Ducha.
Bratři, po lidsku[76] pravím: Už potvrzenou závěť[77] člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje.
Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku.[78] Písmo neříká: "a potomkům[79]", jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: "a tvému potomku," a tím potomkem je Kristus.
Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím[80] právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.
Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení.
K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek,[81] kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven[82] skrze anděly rukou prostředníka.
Prostředník však není jen pro jednu stranu,[83] Bůh však je jeden.
Staví se tedy Zákon proti [Božím] zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona.
Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše[84] Krista těm, kdo věří.
Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni[85] pro[86] víru, která měla být zjevena,
takže se Zákon stal naším vychovatelem[87] ke[88] Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.
Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli.
Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši.
Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.
Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
A jestliže jste Kristovi, jste símě[89] Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.