Galatským 2 - Ceský studijní preklad
Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma[29] s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
Vystoupil jsem tam na základě[30] zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany;[31] předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo.
Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat,
jak to chtěli ti[32] falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili,[33] aby vyšpehovali[34] naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.
Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia.
Od těch, kteří něco znamenají -- na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby[35] -- ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili.
Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané[36] jako Petrovi pro obřezané[37] --
neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané,[38] působil i u mne k apoštolství pro pohany[39] --;
když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za[40] sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany[41] a oni mezi obřezané.
Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé,[42] což jsem právě i já sám pilně činil.
Ale když přišel Kéfas[43] do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení.[44]
Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných.
A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím.
Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle[45] pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi[46] přede všemi: “Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany,[47] aby žili jako Židé?”
My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů;[48]
když [však] víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy,[49] a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.
Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!
Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji[50] sebe jako přestupníka.
Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:
Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího,[51] který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze[52] Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.