Skutky 9 - Ceský studijní preklad
Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi
a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma.
I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe.
Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: “Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?”
Řekl: “Kdo jsi, Pane?” On [odpověděl]: “Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
[Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.” (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: “Pane, co chceš, abych učinil?” A Pán mu (odpověděl): “] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.”
Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.
Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.
Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.
V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: “Ananiáši!” On řekl: “Zde jsem, Pane.”
A Pán mu řekl: “Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá,[190] a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí
a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl.”
Ananiáš odpověděl: “Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým[191] v Jeruzalémě.
Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.”
Pán mu řekl: “Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou,[192] aby přinesl mé jméno před národy[193] i krále a syny Izraele.
Ukáži mu, co všechno musí vytrpětpro mé jméno.”
Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: “Bratře Saule, Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.”
A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn.
Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku
a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží.
Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: “Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!”
Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy,[194] že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval[195] Židy, kteří bydleli v Damašku.
Když to trvalo už dost dlouho,[196] rozhodli se Židé, že ho zabijí.
Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít.
Učedníci[197] ho však v noci vzali, vysadili ho otvorem ve zdi[198] a spustili v koši dolů.
Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem.
Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně[199] mluvil v Ježíšově jménu.
A byl s nimi, volně chodil[200] po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu.
Mluvil také s Helénisty a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít.
Když se to bratři dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu.
A shromáždění[201] v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila[202] v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet.[203]
I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.[204]
Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko.
Petr mu řekl: “Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!” A on hned vstal.
Viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu.
V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas.[205] Ta oplývala[206] dobrými skutky a dáváním almužen.
Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje.
Protože Lydda je blízko[207] Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: “Rychle přijď k nám![208]”
Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi.
Petr poslal[209] všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé[210] a řekl: “Tabito, vstaň!” Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.
Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal[211] jim ji živou.
To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili v Pána.
A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha.[212]