Skutky 5 - Ceský studijní preklad
Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek
a s vědomím své ženy dal z výtěžku[91] něco stranou, určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů.
Petr řekl: “Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku[92] za to pole?
Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci,[93] co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.”
Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel[94]; a na všechny, kteří to slyšeli, padl[95] veliký strach.
Mladší z bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili.
Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.
Petr k ní promluvil: “Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?” Ona řekla: “Ano, za tolik.”
Petr jí řekl: “Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli[96] Pánova Ducha? Hle, kroky[97] těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.”
A hned padla k jeho nohám a zemřela.[98] Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.
A velký strach padl[99] na celou církev[100] i na všechny, kteří to slyšeli.
Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví.
Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil.
A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen,
takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde.
Scházelo se také množství lidí z měst okolo[101] Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.[102]
Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí.[103]
I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení.
Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl:
“Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.[104]”
Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších[105] synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni.
Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili:
“Vězení jsme našli důkladně[106] zavřené a stráže stojící u dveří,[107] ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.”
Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát.
Kdosi však přišel a oznámil jim: “Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.”
Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je -- ale bez násilí; báli se totiž lidu, [aby] nebyli ukamenováni.
Když je přivedli, postavili je před[108] veleradu a velekněz se jich otázal[109] :
“Výslovně[110] jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.”[111]
Petr a apoštolové odpověděli: “Boha je třeba poslouchat více než lidi.
Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili;
toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici,[112] aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.”
Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli[113] je zabít.
Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel,[114] učitel Zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven,
a řekl jim: “Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte.
Neboť před nedávnem[115] povstal Theudas a říkal, že on je někým [velikým]; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč.
Po něm povstal ve dnech soupisu[116] Juda Galilejský[117] a strhl za sebou lid; také on byl zničen a [všichni], kteří ho poslouchali, byli rozptýleni.
Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Jeli tento plán či toto dílo z lidí, zanikne;
jeli však z Boha, nebudete je moci zničit -- abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.” Poslechli ho,
zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je.
Oni tedy šli z[118] velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno.
Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat[119] Krista Ježíše.[120]