Skutky 28 - Ceský studijní preklad
Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.[682]
Domorodci[683] nám prokazovali neobyčejnou[684] přívětivost.[685] Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno.
Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku.
Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: “Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost[686] mu nedovolila žít.”
Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo.[687]
Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého[688] neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.
V blízkosti toho místa měl pozemky první[689] muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil.
I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho.
Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.
Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.
Po třech měsících[690] jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence.[691]
Připluli jsme do Syrakus[692] a zůstali tam tři dny.
Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia.[693] A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.[694]
Tam jsme nalezli bratry[695] a ti nás požádali, abychom se zdrželi sedm[696] dní. A tak jsme přišli do Říma.
Když o nás tamní bratři uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti[697] a ke Třem hospodám.[698] Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.
Když jsme vstoupili do Říma, [setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale] Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal.
I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: “Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.
Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt.[699]
Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ.
Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.”
Ale oni mu řekli: “My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného.
Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně[700] je nám známo, že jí všude odporují.”
Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků.
Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal,[701] jiní nevěřili.
Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: “Dobře promluvil Duch Svatý k vašim[702] otcům skrze proroka Izaiáše:
"Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte.
Neboť srdce tohoto lidu otupělo,[703] stali se nedoslýchavými[704] a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil."
Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům.[705] Oni uslyší.”
[Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.]
Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli,
hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.[706]