Skutky 25 - Ceský studijní preklad
Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.
Velekněží a přední Židé vznesli u něho žalobu[605] proti Pavlovi. Naléhali na něho
a žádali, aby jim prokázal laskavost[606] a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí.
Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu.
“Ať tedy ti z vás,” řekl, “kteří mají moc,[607] sestoupí se mnou, a jeli na tom muži něco špatného[608] , ať ho žalují.”
Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu[609] a rozkázal přivést Pavla.
Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat.
Pavel se hájil takto: “Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.”
Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: “Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?”
Pavel řekl: “Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš.
Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Neníli však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.”[610]
Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: “K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.”
Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa[611] a Bereniké[612] a pozdravili Festa.
Když tam už nějaký čas[613] pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: “Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,
o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.
Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.
Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl k soudu[614] a rozkázal předvést toho muže.
Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával,
nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství[615] a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.
Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.
Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení[616] až do rozhodnutí Jeho Veličenstva;[617] proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.”
Agrippa [řekl] Festovi: “Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.” “Zítra”, řekl Festus, “ho uslyšíš.”
Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí[618] a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.
A Festus řekl: “Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni[619] Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu.
Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.
Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.
Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.”