Skutky 24 - Ceský studijní preklad
Po pěti dnech sestoupil do Cesareje velekněz Ananiáš s některými staršími a s nějakým Tertullem, právníkem,[587] a ti ohlásili místodržiteli žalobu proti Pavlovi.
Když byl Pavel předvolán, Tertullus začal obžalobu: “Tvou zásluhou[588] zakoušíme mnohý pokoj a tvou prozíravostí[589] se u tohoto národa mnohé napravuje.[590]
Vždy a všude to přijímáme,[591] vznešený Félixi, s veškerou vděčností.
Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás se svou obvyklou vlídností krátce vyslechl.
Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor,[592] po celém světě mezi všemi Židy vyvolává nepokoje a je vůdcem[593] sekty[594] Nazorejců.
Pokusil se dokonce znesvětit chrám. Zmocnili jsme se ho [a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona.
Avšak přišel velitel Lysias, velkým násilím jej vzal z našich rukou
a rozkázal, aby jeho žalobci přišli k tobě]. Když ho vyslechneš, sám se můžeš od něho dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme.”
Připojili se i Židé a tvrdili, že je tomu tak.
Když mu místodržitel pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: “Vím, že po mnoho let jsi soudcem v tomto národě, a proto se budu hájit s dobrou myslí.
Můžeš se přesvědčit, že tomu není víc než dvanáct dní, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu.
A nenalezli mě, že bych s někým rozmlouval nebo vyvolával srocení davu, ani v chrámu ani v synagogách ani ve městě;
ani nemohou před tebou dokázat to, z čeho mne nyní žalují.
Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, kterou nazývají sektou, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích.
A mám naději v Bohu, kterou i oni sami chovají, že jistě nastane vzkříšení[595] spravedlivých i nespravedlivých.
Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi.
Po několika letech jsem přišel, abych odevzdal[596] svému národu almužny a přinesl oběti.
A při nich mě našli očištěného v chrámě, ne se zástupem ani s hlukem.
Ale někteří Židé z Asie by tu měli být před tebou a žalovat, majíli něco proti mně.
Nebo tito sami ať řeknou, jaký zločin [na mně] našli, když jsem stál před veleradou,
kromě tohoto jediného výkřiku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: "Pro vzkříšení mrtvých mě dnes soudíte."”
Avšak Félix, který byl podrobněji obeznámen s tou Cestou, je odkázal na pozdější dobu. Řekl: “Až přijde[597] velitel Lysias, rozhodnu vaši při.”
Nařídil setníkovi, aby byl Pavel střežen, měl mírnou vazbu a aby nikomu z jeho přátel nebylo bráněno mu sloužit.[598]
Po několika dnech přišel Félix se svou ženou Drusillou,[599] která byla Židovka. Poslal si pro Pavla a poslechl si od něho o víře v Krista [Ježíše].
Když však mluvil o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu, Félix se ulekl a řekl: “Pro dnešek[600] můžeš jít,[601] až budu mít čas, zavolám si tě.”
Zároveň doufal, že mu Pavel dá peníze. Proto si ho také k sobě volal častěji a rozmlouval s ním.
Po uplynutí dvou let se stal Félixovým nástupcem[602] Porcius Festus.[603] A protože se Félix chtěl zavděčit Židům, ponechal Pavla ve vězení.[604]