Skutky 2 - Ceský studijní preklad

Když nastal[21] den Letnic,[22] byli všichni spolu na jednom místě.
Náhle se ozval[23] zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr,[24] a naplnil celý dům, kde seděli.
A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.
Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem.
A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho[25] lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
[Všichni] byli ohromeni a udiveně říkali:[26] “Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?
Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie,[27]
Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény[28] a návštěvníci z Říma,
Židé i proselyté,[29] Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.”
Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: “Co to má znamenat?”
Ale jiní se posmívali a říkali: “Jsou opilí.”[30]
Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo[31] k nim promluvil: “Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.
Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je devět hodin ráno.[32]
Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:
"I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění[33] a vaši starci budou mívat[34] sny.
I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].
A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy[35] dýmu].
Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý.[36]
I stane se, že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn."”
“Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského,[37] muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte,
tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků[38] přibili na kříž a odstranili.
Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí[39] smrti,[40] protože nebylo možné, aby byl od ní držen.
Neboť David o něm říká: "Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;
proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,[41] aniž dáš svému Svatému[42] uvidět zkázu.
Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před[43] svou tváří."”
“Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel[44] a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne.[45]
Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder;[46]
viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí[47] a jeho tělo nevidělo zkázu.
Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.
Když byl tedy vyvýšen pravicí[48] Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého,[49] vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte.
Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou."
Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví,[50] že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.[51]
Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi[52] v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: “Co máme dělat, muži bratři?”
Petr jim [řekl]: “Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtítna základě jména Ježíše Mesiáše na[53] odpuštění svých hříchů, a přijmete[54] dar Ducha Svatého.
Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.”
A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: “Zachraňte se z tohoto zvráceného[55] pokolení!”
Ti, kteří [radostně] přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.
Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách.
Každé duše se zmocňoval strach; skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení[a na všech byl veliký strach].
Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.
Prodávali svá zboží[56] a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.
Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.
Chválili Boha a byli oblíbeni[57] u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni.