Skutky 17 - Ceský studijní preklad
Procestovali Amfipolis[370] a Apollonii a přišli do Tesaloniky,[371] kde byla židovská synagoga.
Podle svého zvyku k nim[372] Pavel vstoupil a po tři soboty k nim mluvil[373] na základě[374] Písem.
Vysvětloval[375] a předkládal[376] jim, že Mesiáš[377] musel trpět a vstát z mrtvých a že “Ježíš, kterého já vám zvěstuji,[378] to je ten Mesiáš.[379]”
Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen.
Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných[380] mužů z tržiště, vyvolali[381] srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid.
Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města[382] a křičeli: “Ti, kteří pobouřili celý[383] svět, přišli také sem
a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovýmustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš.”
Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli.
Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku,[384] propustili je.
Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje.[385] Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy.
A tamější Židé[386] byli ušlechtilejší[387] než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí[388] a denně pečlivě zkoumali[389] Písma, zdali je tomu tak.
Tak mnozí z nich uvěřili, také nemálo vznešených řeckých žen i mužů.
Jakmile se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali [a bouřili] zástupy.
Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři,[390] ale Silas a Timoteus tam zůstali.
Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén[391] a vrátili se, když dostali příkaz[392] pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli.
Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval,[393] když pozoroval, že město je plné model.
Proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha, a na náměstí[394] denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni.
Setkávali se s ním také někteří epikurejští[395] a stoičtí[396] filozofové. Někteří říkali: “Co nám to chce ten mluvka[397] vykládat?” Jiní zase: “Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev”; zvěstoval[398] [jim] totiž Ježíše a vzkříšení.
Chopili se ho a odvedli do Areopagu[399] a říkali: “Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš?[400]
Předkládáš našim uším[401] jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.”
Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.
Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: “Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev.
Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa,[402] nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: "Neznámému bohu." Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji:
Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou
ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno.
Učinil z jedné krve[403] všechno lidstvo,[404] aby přebývalo na celém povrchu[405] země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,[406]
aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.
Neboť "v něm žijeme, pohybujeme se a jsme",[407] jak to řekli i někteří z vašich básníků: "Vždyť jsme i jeho rod."[408]
Jsmeli tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.
Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje[409] nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.
Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz[410] tím, že jej vzkřísil z mrtvých.”
Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: “Poslechneme si tě o tom ještě jindy.”
A tak od nich[411] Pavel odešel.
Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita,[412] žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.