Jan 6 - Ceský studijní preklad
Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.[108]
Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných.
Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
Byly blízko velikonoce,[109] židovský svátek.
Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?”
To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat.
Filip mu odpověděl: “Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.”
Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
“Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!”
Ježíš řekl: “Postarejte se,[110] ať se lidé posadí.” Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc.
Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je[111] sedícím;[112] stejně i z ryb dostali, kolik chtěli.
Když se nasytili, řekl svým učedníkům: “Seberte zbylé[113] úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.[114]”
Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší.
Když ti lidé viděli znamení, které [Ježíš] učinil, říkali: “To je skutečně ten Prorok, který má přijít[115] na svět.”
Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel.
Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný[116] vítr.
Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií,[117] uviděli Ježíše kráčet po moři[118]a blížit se k lodi, a ulekli se.
On však jim řekl: “Já jsem to, nebojte se.”
Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu,[119] ke kterému jeli.
Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml,[120] že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami.
Jiné čluny z Tiberiady [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky.
Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: “Rabbi, kdy ses sem dostal?”
Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se.
Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.”
Řekli mu: “Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?”
Ježíš jim odpověděl: “Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.”
Řekli mu: “Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš?
Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: "Dal jim jíst chléb z nebe."”
Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.
Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.”
Řekli mu tedy: “Pane, dávej nám tento chléb stále.”
Ježíš jim řekl: “Já jsem[121] ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.
Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte.
Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.
Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.
A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.
Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.”
Židé proti němu reptali, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe"
a říkali: “Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy[122] může říkat: "Sestoupil jsem z nebe"?”
Ježíš jim odpověděl: “Nereptejte mezi sebou.
Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
V Prorocích je napsáno: "A budou všichni vyučeni od Boha." Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně.
Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je[123] od Boha; ten viděl Otce.
Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný.
Já jsem chléb života.
Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli.
Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.
Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost.[124] A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.”
Židé se hádali mezi sebou a říkali: “Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?”
Ježíš jim tedy řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudeteli jíst tělo Syna člověka a nebudeteli pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý[125] pokrm a má krev je pravý[126] nápoj.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.
Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.[127]”
Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum.
Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: “To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?”
Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: “To vás pohoršuje?
Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená.[128] Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.
Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.” Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.[129]
A říkal: “Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.”
Z toho důvodu[130] mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.
Ježíš řekl Dvanácti: “I vy chcete odejít?”
Šimon Petr mu odpověděl: “Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života
a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi [Kristus,] ten Svatý Boží.[131]”
Ježíš jim odpověděl: “Nevyvolil[132] jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.”
To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit,[133] jeden z Dvanácti.