Lukáš 20 - Ceský studijní preklad

A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími
a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?”
Odpověděl jim: “I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:
Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?”
Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu neuvěřili?"
Řeknemeli však "z lidí", všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.”
I odpověděli, že nevědí, odkud.
A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”
Začal lidu říkat toto podobenství: “[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.
Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.
A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.
Pán vinice řekl: "Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.[370]"
Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše."
A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?
Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!”
On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu."
Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.”
V tu hodinu na něj chtěli[371] učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.
Pozorně ho sledovali[372] a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo,[373] a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.
Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu,[374] ale podle pravdy učíš Boží cestě.
Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”
Ježíš zpozoroval jejich lstivost[375] a řekl jim:
[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.”
On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”
A nedokázali ho před lidem nachytat[376] v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají[377] vzkříšení, a zeptali se ho:
“Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.[378]
Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.
Stejně i druhý.
Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
Nakonec zemřela i ta žena.
Komu z nich bude tato žena patřit při[379] vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.”
Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.
Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího[380] věku a zmrtvýchvstání,[381] se nebudou ženit ani vdávat.
Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.[382]
A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.”
Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.”
A už se ho neodvažovali na nic ptát.
Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?
Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.".
David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?”
Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:
“Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.
Vyjídají domy vdov a okázale[383] se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.[384]