Lukáš 2 - Ceský studijní preklad
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta,[50] aby byl po celém obydleném světě[51] proveden soupis obyvatelstva.
Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když[52] v Sýrii vládl Quirinius.[53]
I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.
Také Josef vyšel[54] z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova,
aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou,[55] která byla těhotná.
Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila.
I porodila svého syna, toho prvorozeného,[56] zavinula ho do plenek a položila do jeslí,[57] protože pro ně nebylo místo v útulku[58] pro pocestné.
V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku[59] a v noci drželi hlídky nad svým stádem.
A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova[60] sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach.
Anděl jim řekl: “Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid,
že se vám dnes[61] narodil Zachránce, který je Kristus Pán,[62] v městě Davidově.
Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.”
A náhlese s andělem objevilo[63] množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího:
“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.[64]”
A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat:[65] “Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to,[66] co se tam stalo, co nám Pán oznámil.”
Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.
Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.
A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli.
Marie však toto všechno[67] uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.
Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.
Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu[68] jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.
A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,
jak je napsáno v Pánově zákoně: "Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno,[69] bude nazván svatý Pánu",
a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, "párek hrdliček nebo dvě holoubata".
A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm.
Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno,[70] že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.[71]
Ten přišel v Duchu[72] do chrámu. Když rodiče přinesli[73] chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona,
on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl:
“Nyní,[74] Panovníku,[75] podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji,
neboť mé oči spatřily tvou záchranu,
kterou jsi připravil před tváří všech lidí,
světlo ke zjevení národům[76] a slávu tvého lidu Izraele.”
Jeho otec a[77] matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.
Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --
i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.”
A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku;[78] s mužem žila sedm let od svého panenství
a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.
A v té hodině přistoupila, děkovala[79] Bohu a říkala[80] o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.[81]
A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním.[82]
Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.[83]
Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.
A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče[84] zpozorovali.
Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich.
Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností[85] a odpověďmi.
Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: “Synu,[86] co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.”
A on jim řekl: “Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím[87] být ve věcech svého Otce?[88]”
Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl.
I sestoupil[89] s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna [tato] slova[90] ve svém srdci.
A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni[91] u Boha i u lidí.