Lukáš 19 - Ceský studijní preklad
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý.
Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět.
Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník,[352] aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet.
Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: “Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musímzůstat v tvém domě.”
On rychle slezl a s radostí ho přijal.
Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: “Vešel jako host k hříšnému muži!”
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: “Hle, polovinu svého majetku,[353] Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.”
Ježíš mu řekl: “Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův.
Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.”
Když to lidé poslouchali, řekl další[354] podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.
Proto řekl: “Jeden urozený[355] člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.
Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven[356] a řekl jim: "Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu."
Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: "Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval."[357]
A stalo se, když se jako král[358] vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik vydělali.[359]
Přišel první a řekl: "Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven."
Řekl mu: "Výborně,[360] dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy."
Přišel druhý a řekl: "Tvá hřivna, Pane, získala[361] pět hřiven."
Také tomuto řekl: "I ty buď vládcem nad pěti městy."
A přišel jiný a řekl: "Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku,
neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel."
Řekl mu: "Podle tvých slov[362] tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
Proč jsi nedal mé peníze[363] na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!"
A těm, kteří tam stáli, řekl: "Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven."
[Řekli mu: "Pane, už má deset hřiven."]
Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
"Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte."”
Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma.
A stalo se, když se přiblížil do Betfage a Betanie k hoře, která se nazývá Olivová, že poslal dva z učedníků
a řekl: “Jděte naproti do vesnice. Když do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte.
A budeli se vás někdo ptát: "Proč je odvazujete?" odpovězte[364] takto: "Pán je potřebuje."”
Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli vše, jak jim řekl.
Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: “Proč odvazujete to oslátko?”
Oni odpověděli:[365] “Pán je potřebuje.”
A přivedli je k Ježíšovi, hodili na oslátko své pláště a Ježíše na ně posadili.
A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup[366] učedníků radostně[367] velikým hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, které spatřili.
Říkali: “Požehnaný král, jenž přichází[368] ve jménu Pána. V nebi pokoj a sláva na výsostech!”
Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: “Učiteli, pokárej své učedníky.”
Ježíš jim na to řekl: “Pravím vám, budouli oni mlčet, bude křičet kamení.”
A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče
a řekl: “Kdybys [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto.
Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem,[369] obklíčí tě a sevřou ze všech stran.
Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.”
A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali,
a říkal jim: “Je napsáno: "A můj dům bude domem modlitby", vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.”
Každý den vyučoval v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit,
ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel a naslouchal mu.