Lukáš 18 - Ceský studijní preklad

Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.[343]
Říkal: “V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal.
V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: "Zastaň se mě proti mému odpůrci."
Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: "I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,
zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat."”
Pán řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!
Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet?
Pravím vám, že se jich rychle zastane.[344] Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru[345] na zemi?”
A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
“Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník.
Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: "Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
Postím se dvakrát týdně[346] a dávám desátky ze všeho, co získávám."
Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: "Bože, projev milost[347] mně hříšnému."
Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.”
Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.
Ježíš si je zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.”
Jeden z předních mužů se ho otázal: “Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal[348] věčný život?”
Ježíš mu řekl: “Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.
Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.”
On řekl: “To všechno zachovávám od [svého] mládí.”
Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: “Jedno ti ještě schází: Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.”
Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.
Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: “Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.
Neboť je snadnější, aby velbloud prošel[349] uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.”
Ti, kdo to slyšeli, řekli: “A kdo může být zachráněn?”
On řekl: “Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.”
Petr řekl: “Hle, my jsme opustili [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.”
On jim řekl: “Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.”
Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.
Neboť bude vydán pohanům[350] a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,
zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.”
Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.
Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.
Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.
Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.[351]
Tu zvolal: “Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou.”
Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:
“Co chceš, abych ti učinil?” On řekl: “Pane, ať vidím!”
Ježíš mu řekl: “Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.”
A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.