Lukáš 17 - Ceský studijní preklad
Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pohoršení,[330] běda však tomu, skrze koho přicházejí.
Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil[331] jednoho z těchto maličkých.
Mějte se na pozoru. Zhřešíli tvůj bratr, pokárej ho, a uználi svou vinu,[332] odpusť mu.
A zhřešíli proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: "Uznávám svou vinu, odpusť mi", odpustíš mu.”
Apoštolové řekli Pánu: “Přidej nám víry!”
Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: "Vykořeň se a přesaď se do moře", a poslechla by vás.”
“Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: "Pojď hned a ulehni ke stolu"?
Neřekne mu spíše: "Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty"?
Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]
Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme nehodní[333] otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat."”
A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.
Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál
a hlasitě zvolali:[334] “Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!”
Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.
Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;
padl na tvář k jeho nohám a děkoval[335] mu. A byl to Samařan.
Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?”
A řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.”
Když se ho farizeové otázali, kdy přijde[336] Boží království, odpověděl jim: “Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat;[337]
ani neřeknou: "Hle, je tu" nebo "je tam". Neboť hle, Boží království je mezi[338] vámi.”
Učedníkům řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
A budou vám říkat: "Hle, zde je" nebo "hle, tam!" Nechoďte[339] a neběhejte za nimi.
Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].
Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.[340]
A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,
avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.
Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.
Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
Pamatujte na Lotovu ženu.
Kdo by usiloval svoji duši zachovat,[341] ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.
Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.
Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.
[Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]”
Řekli mu: “Kde to bude, Pane?” On jim řekl: “Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.[342]”