Lukáš 16 - Ceský studijní preklad
Učedníkům také říkal: “Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.
Zavolal ho a řekl mu: "Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem."
Správce si řekl: "Co budu dělat,[314] když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.
Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství."
A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl[315] prvnímu: "Kolik dlužíš mému pánovi?"
On řekl: "Sto věder[316] oleje." Řekl mu: "Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát."
Pak řekl druhému: "Ty dlužíš kolik?" On řekl: "Sto měr[317] pšenice." Říká mu: "Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát."
A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.
A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.
Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.
Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?
A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?[318]
Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.”
Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali[319] se mu.
Řekl jim: “Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.
Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván.[320]
Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.
Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.”
“Byl jeden bohatý člověk,[321] a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.
U jeho vrat lehával[322] nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo[323] ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.
Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova;[324] zemřel pak i boháč a byl pohřben.
A když v podsvětí[325] v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.
I zvolal: "Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni."
Abraham řekl: "Synu,[326] vzpomeň si, že sis už vybral[327] své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.
A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám."
Řekl: "Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí,[328] aby také oni nepřišli do tohoto místa muk."
Abraham řekl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!"
On řekl: "Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z[329] mrtvých, budou činit pokání."
Řekl mu: "Neposlouchajíli Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."”