Lukáš 13 - Ceský studijní preklad

Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát[283] smísil s jejich oběťmi.[284]
On jim na to řekl: “Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?
Ne, pravím vám, ale nebudeteli činit pokání, všichni podobně zahynete.
Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe[285] a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci[286] než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?
Ne, pravím vám, ale nebudeteli činit pokání, všichni právě tak zahynete.”
Říkal toto podobenství: “Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.
Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?
On mu odpověděl: "Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,
neponeseli snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej.[287]"”
V sobotu učil v jedné synagoze.
A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci[288] osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.
Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci[289]
a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.
Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: “Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.”
Na to mu Pán řekl: “Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?”
A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.
Říkal tedy: “Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?
Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.”
A opět řekl: “K čemu připodobním Boží království?
Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.”
A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
Kdosi mu řekl: “Pane, je jen málo těch, kteří jsou zachraňováni?[290]” On jim řekl:
“Usilujte[291] vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: "Pane, otevři nám", on vám odpoví: "Neznám vás a nevím, odkud jste."
Tehdy začnete říkat: "Jedli jsme před tebou[292] i pili a na našich ulicích jsi učil."
A on vám řekne:[293] "Neznám vás a nevím, odkud jste.[294] Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!"
Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.
A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.
A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.”
Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: “Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.”
On jim řekl: “Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.
Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.
Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: "Požehnaný, který přichází ve jménu Pána."”