Lukáš 1 - Ceský studijní preklad
Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily,
jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky[1] a služebníky slova,[2]
rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel,[3] že ti to po pořádku vypíši, vznešený Theofile,
abys plně poznal spolehlivost[4] těch věcí,[5] kterým jsi byl vyučen.[6]
Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova;[7] měl ženu z dcer Áronových[8] a její jméno bylo Alžběta.[9]
Oba byli spravedliví před Bohem a žili[10] bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení.
Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.[11]
Stalo se[12] pak, když v pořadí[13] svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu
podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo.[14]
A v hodinu[15] obětování kadidla se celé shromáždění[16] lidu modlilo venku.
Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla.
Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach.
Anděl mu řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.[17]
A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým.
A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.
A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený[18] lid.”
I řekl Zachariáš andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.”
Anděl mu odpověděl a řekl: “Já jsem Gabriel, který stojí[19] před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu.
A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.”
Lid čekal na Zachariáše[20] a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni.
Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý.
I stalo se, že jakmile se naplnily[21] dny jeho služby, odešel do svého domu.[22]
Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala:
“Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.”
V šestém měsíci[23] byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; jméno té panny bylo Marie.[24]
I vešel k ní a řekl: “Buď zdráva,[25] milostí obdařená,[26] Pán je s tebou. [Požehnaná tys mezi ženami.]”
Ona však byla tím slovem velmi rozrušena[27] a uvažovala, jaký je to pozdrav.
A anděl jí řekl: “Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha.
A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího[28] a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.”
Marie řekla andělovi: “Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?[29]”
A anděl jí odpověděl: “Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.
Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou.
Neboť u Boha nebude žádná věc[30] nemožná.”
Marie řekla: “Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.” A anděl od ní odešel.
V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova.
Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým
a zvolala silným hlasem: “Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!
Jak[31] se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána?
Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl[32] mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.
A blahoslavená,[33] která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.”
A Marie řekla:
“Má[34] duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci,
že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno
a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.
Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní[35] v smýšlení svého srdce,
svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné,
hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství,
jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu[36] až na věčnost.[37]”
Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.
Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna.
Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní.
I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.
A jeho matka odpověděla: “Ne, ale bude se jmenovat Jan.”
Řekli jí: “Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak[38] jmenuje.”
Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.
Požádal o tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." A všichni se podivili.[39]
Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil[40] Bohu.
Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl[41] strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech.
A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: “Co z toho dítěte bude?” A Pánova ruka byla s ním.
A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil:
“Požehnaný[42] Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid[43]
a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka,[44]
jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna,
zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,
aby prokázal milosrdenství našim otcům[45] a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
na přísahu, kterou se zavázal[46] našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili
ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.
A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů,
pro milosrdný soucit[47] našeho Boha, v němž nás navštíví[48] Úsvit[49] z výsosti,
aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.”
Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.