Marek 8 - Ceský studijní preklad
Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
“Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.
A propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.”
Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?”
Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.”
Nařídil zástupu posadit[136] se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.
Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.
Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.
[Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.
Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.
Hluboce povzdechl svým duchem[137] a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.[138]”
A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.[139]
Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.
A on jim nařizoval: “Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.”
I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.
Zpozoroval to a řekl jim: “Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?
Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,
když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Dvanáct.”
“Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?” Řekli mu: “Sedm.”
A říkal jim: “Ještě nechápete?”
Pak přišli[140] do Betsaidy. Přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl.
Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: “Vidíš něco?”
On vzhlédl[141] a říkal: “Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.”
Pak opět[142] vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.
A poslal ho domů[143] se slovy: “Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!”
Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: “Za koho mne lidé pokládají?”
Oni mu řekli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.”
A on se jich tázal: “A za koho mne pokládáte vy?” Petr mu odpovídá: “Ty jsi Mesiáš.”
Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.
A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.
A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral[144] Petra a řekl: “Jdi ode mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.”
A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: “Chceli kdo jít[145] za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli [mně a] evangeliu, zachrání ji.
Vždyť co člověku prospěje, získáli celý svět, ale své duši uškodí?
Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?
Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.”