Matouš 22 - Ceský studijní preklad
A Ježíš k nim znovu promluvil[500] v podobenstvích:
“Království Nebes je podobné[501] králi,[502] který vystrojil svatbu svému synu.
A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.
Poslal znovu jiné otroky se slovy:[503] "Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu."
Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.
Král se rozhněval,[504] poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.
Potom řekl svým otrokům: "Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.
Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu."
I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň[505] se naplnila stolovníky.[506]
Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.
I řekl mu: "Příteli, jak jsi sem vešel bez[507] svatebního roucha?" A on oněměl.
Tehdy řekl král služebníkům: "Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů."
Neboť je mnoho pozvaných,[508] ale málo vybraných.[509]”
Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.
A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány,[510] kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy.[511] A nedbáš na nikoho[512] , neboť nebereš ohled na postavení člověka.[513]
Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”
Ježíš poznal jejich zlý úmysl[514] a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci?
Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár.[515]
Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?”
Odpověděli[516] mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.”[517]
Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,[518] a zeptali se ho:
“Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka.[519]"
U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
Poslední ze všech zemřela ta žena.
Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při[520] vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.”
Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
Při[521] vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.
Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
"Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.[522]”
Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.
Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu
a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet[523] a zeptal se:
“Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?[524]”
On mu řekl: “"Miluj[525] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí."
To je největší[526] a první přikázání.
Druhé je mu podobné: "Miluj[527] svého bližního jako sebe samého."
Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.”
Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:
“Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.”
Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:
"Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou[528]"?
Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?”
A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.