Matouš 18 - Ceský studijní preklad

V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: “Kdo je tedy v království Nebes největší?”
[Ježíš] přivolal dítě, postavil je doprostřed nich
a řekl: “Amen, pravím vám: Neobrátíteli se a nebudeteli[407] jako děti, jistě nevejdete do království Nebes.
Kdo se tedy pokoří[408] jako toto dítě, ten bude[409] největší v království Nebes.
A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.”
“Kdo by však svedl k hříchu[410] jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký[411] mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.[412]
Běda světu pro svody![413] Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!
Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha svádí k hříchu,[414] utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.
A jestliže tě svádí[415] tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.”
“Dávejte si pozor,[416] abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále[417] hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.
[Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.]
Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí?
A staneli se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.
Právě tak není vůle vašeho Otce,[418] který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.”
“Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima.[419] Poslechneli tě, získal jsi svého bratra.
Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby "ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok".
Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění,[420] a jestliže by neposlechl ani shromáždění,[421] ať je ti jako pohan a celník.”[422]
“Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.
[Amen,] opět vám pravím: Shodnoulise dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno,[423] tam jsem uprostřed nich.[424]
Tehdy přistoupil Petr a řekl mu:[425] “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?”
Ježíš mu řekl: “Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.[426]
“Proto je království Nebes podobné[427] králi,[428] který chtěl provést vyúčtování se svými otroky.
Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů.[429]
Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho [jeho] pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.
[Onen] otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: "Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!"
I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů;[430] popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: "Zaplať, co [mi] dlužíš!"
Jeho spoluotrok padl [k jeho nohám] a prosil ho: "Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti."
On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.
Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: "Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.
Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?"
A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům,[431] dokud [mu] nezaplatí celý dluh.
Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce[432] neodpustíte každý svému bratru [jeho přestoupení].”