Matouš 14 - Ceský studijní preklad

V ten čas uslyšel tetrarcha Herodes[321] pověst o Ježíšovi
a řekl svým sluhům: “To je Jan Křtitel. Vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.”
Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení kvůli Herodiadě,[322] ženě svého bratra Filipa,[323]
neboť Jan mu říkal: “Není ti dovoleno ji mít.”
Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu,[324] protože ho pokládali za proroka.
Když však nastal den Herodových narozenin,[325] zatančila dcera[326] té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi,
takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.
Ona pak, navedena svou matkou, řekla: “Dej mi zde na míse[327] hlavu Jana Křtitele.”
Král[328] se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána;
dal[329] tedy Jana ve vězení stít.
Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce.
I přišli jeho učedníci, vzali tělo[330] a pohřbili je;[331] pak šli a oznámili to Ježíšovi.
Jakmile to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné[332] místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním.
Když vystoupil, uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné.
A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: “Toto místo je opuštěné[333] a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.[334]
[Ježíš] jim řekl: “Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!”
Oni mu řekli: “Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby.”
On však řekl: “Přineste mi je sem!”
A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.
Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.
Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.
A Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy.
A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám.
Loď již byla od země vzdálena mnoho stadií[335],[336] zmítána[337] vlnami, protože vítr vál proti .
O čtvrté noční hlídce[338] šel[339] [Ježíš] k nim, kráčeje po moři.[340]
Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: “To je přízrak!” A strachem vykřikli.
[Ježíš] na ně hned promluvil: “Vzchopte se,[341] já jsem to, nebojte se!”
Petr mu odpověděl: “Pane, jsili to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!”
On řekl: “Pojď!” Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a[342] přišel k Ježíšovi.
Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. Začal tonout[343] a vykřikl: “Pane, zachraň mě!”
Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: “Malověrný, proč jsi zapochyboval?”
A když vstoupili na loď, vítr přestal.
Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: “Opravdu jsi Boží Syn.”
Přeplavili se a dorazili[344] k zemi u Genezaretu.[345]
Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli[346] k němu všechny nemocné[347]
a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.