Matouš 13 - Ceský studijní preklad
Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře.
I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu.
A pověděl jim mnoho v podobenstvích: “Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.[290]
A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli[291] ptáci a sezobali[292] je.
Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.
Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
Jiná padla do[293] trní; a trní vzešlo a udusilo je.
Jiná padla do[294] dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.
Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!”
Tu přistoupili učedníci a řekli mu: “Proč k nim mluvíš v podobenstvích?”
On jim odpověděl: “Vám[295] je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není.
Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.
Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou.
Naplňuje se[296] na nich Izaiášovo proroctví, které říká: "Vskutku[297] budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně[298] hledět, a určitě neuvidíte.
Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil."
Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.
Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači.[299]
Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.
Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá,
nemá však v sobě kořen, ale je nestálý.[300] Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.[301]
Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost [tohoto] věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným.
Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu,[302] jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.”
Předložil jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné[303] člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.
Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel[304] mezi pšenici plevel[305] a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas,[306] ukázal se i plevel.
Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: "Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal[307] plevel?"
On jim odpověděl:[308] "Nepřítel člověk to udělal." A otroci mu řekli: "Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?"
On však řekl: "Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.
Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly."”
Předložil[309] jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.
Je sice menší než všecka semena,[310] ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a je z něho[311] strom, takže přilétají[312] nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.”
Pověděl jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic[313] mouky, dokud to všecko nezkvasilo.”
To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,
aby se naplnilo,co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa]."
Potom opustil [Ježíš] zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: “Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.”
On [jim] odpověděl: “Rozsévač dobrého semena je Syn člověka
a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého;
nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
Jako se tedy sbírá plevel a pálí se v ohni,[314] tak bude při skonání [tohoto] věku.
Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,[315]
a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!”
“Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole.
Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.
Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.
Dále je království Nebes podobné síti,[316] která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy[317] ryb.
Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.
Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých
a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.”
[Ježíš jim řekl:] “Rozuměli jste tomu všemu?” Řekli mu: “Ano, [Pane].”
On jim řekl: “Proto se každý učitel Zákona,[318] který se stal učedníkem[319] království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.”
Když[320] Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.
Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: “Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?
Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?”
A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: “Prorok není beze cti, leda ve [své] vlasti a ve svém domě.”
A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.