Matouš 11 - Ceský studijní preklad
A stalo se, když Ježíš dokončil příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil a kázal v jejich městech.
Jan uslyšel ve vězení o Kristových[235] činech, poslal vzkaz po svých učednících[236]
a otázal se ho:[237] “Ty jsi Ten, který má přijít,[238] nebo máme očekávat jiného?”
Ježíš jim odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:
Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.[239]
Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.”
Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: “Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu[240] zmítanou větrem?
Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných [šatů]? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v královských palácích.[241]
Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.
To je ten, o němž je napsáno: "Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou."
Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on.
Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,[242] je uchvacují.
Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana.
A chceteli to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.
Kdo má uši [k slyšení], ať naslouchá.[243]”
“Ke komu připodobním[244] toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní:[245]
"Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste se nebili v prsa.[246]"
Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: "Má démona!"
Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: "Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!" Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.[247]”
Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání.
“Běda tobě, Chorazin![248] Běda tobě, Betsaido![249] Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání.
Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám.
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno[250] až do nebe? Až do podsvětí[251] budeš strženo![252] Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne.
Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.”
V ten čas pak[253] Ježíš řekl: “Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými[254] a zjevil jsi je maličkým.[255]
Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.[256]
Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.
Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete[257] a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.
Vezměte na sebe mé jho a učte[258] se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.
Vždyť mé jho je příjemné[259] a mé břemeno je lehké.”