Micheáš 7 - Ceský studijní preklad
Běda mi, protože se mi vede jako po sklizni[192] letního ovoce, jako po paběrkování[193] vinobraní: Ani[194] hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.[195]
Vymizel[196] věrný[197] ze země, přímý mezi lidmi[198] není. Všichni číhají, aby prolévali krev,[199] jeden druhého[200] loví se sítí.
Na zlo používají své ruce správně:[201] Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož[202] mluví své choutky[203] a oni to tak překrucují.[204]
Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den tvých strážných, přišlo[205] tvé navštívení.[206] Nyní nastane jejich zmatek.[207]
Nevěřte bližnímu,[208] nespoléhejte na přítele;[209] před tou, která leží ve tvém klíně, střež vchod svých úst.[210]
Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchýni; nepřáteli člověka jsou lidé z jeho vlastní rodiny.[211]
Já však budu vyhlížet[212] k Hospodinu, naději budu mít v Bohu,[213] který mě zachraňuje.[214] Můj Bůh mě vyslyší.[215]
Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně.[216] Ačkoliv jsem[217] padl, povstanu, přestože pobývám[218] v temnotě, Hospodin je mým světlem.
Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv,[219] dokud se mě nezastane[220] a nezjedná mi[221] právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět[222] na jeho spravedlnost.
Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala:[223] Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji[224] uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.
Nastane den pro budování tvých zdí,[225] v onen den se rozšíří tvé hranice.[226]
V onen den[227] k tobě přijdou[228] z Asýrie až po Egypt,[229] z Egypta až po řeku Eufrat, od moře k moři a od hory k hoře.[230]
Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.
Pas svůj lid svou holí, ovce svého dědictví,[231] přebývající o samotě[232] v lese uprostřed ovocného sadu.[233] Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.
Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ukaž nám[234] obdivuhodné[235] činy.
Ať to vidí[236] národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.[237]
Ať lížou prach jako had, jako ti, co se plazí po zemi;[238] ať vyjdou s třesením ze svých pevností[239] k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.
Kdo je Bůh jako ty,[240] který snímá vinu[241] a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.
Znovu[242] se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše[243] hříchy uvrhneš do hlubin moře.
Prokážeš[244] věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.