Ezechiel 8 - Ceský studijní preklad
I stalo se v šestém roce v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce,[184] když jsem seděl ve svém domě a judští starší seděli přede mnou, že tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina.
Tu jsem viděl, hle, muž vzhledem jakoby podobný ohni:[185] Od jeho jakoby beder dolů oheň a od jeho beder nahoru vzhled jako záře, jako třpyt[186] jantaru.
Vztáhl cosi[187] jako ruku a vzal mě za kštici[188] na hlavě. Duch mě pozdvihl mezi zemi a nebesa a přenesl mě v Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, tam kde je sídlo sochy[189] žárlivosti, která dráždí k žárlivosti.
A tam hle, sláva Boha Izraele podobná vidění,[190] které jsem spatřil na pláni.
Řekl mi: Lidský synu, pozvedni nyní své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu a hle, na sever od oltářní brány byla ve vstupu tato socha žárlivosti.
Pak mi řekl: Lidský synu, vidíš přece, co páchají, velké ohavnosti, které tu páchá dům izraelský, abych se vzdálil[191] od své svatyně. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti.
Nato mě přivedl ke vchodu do nádvoří a hle, ve zdi jsem viděl nějakou díru.
Řekl mi: Lidský synu, prokopej se nyní skrze zeď. Prokopal jsem se tedy skrze zeď a hle, nějaký vchod.
Pak mi řekl: Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které tady páchají.
Tu jsem vešel a hle, viděl jsem všelijaká zpodobení plazů a zvířat hodných opovržení a všelijaké bůžky domu izraelského vyryté na zdi kolem dokola.
A sedmdesát mužů ze starších domu izraelského s Jaazanjášem, synem Šáfanovým, stojícím uprostřed nich, stojí před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce a z kadidla vystupuje oblak[192] vonného kouře.
Tu mi řekl: Viděl jsi přece lidský synu, co páchají starší domu izraelského potmě, každý v pokojích svých obrazů,[193] neboť si říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin opustil zemi.
Pak mi řekl: Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají.
Přivedl mě ke vchodu do brány Hospodinova domu, která směřuje k severu, a hle, tam sedí ženy a oplakávají Tamúza.[194]
Řekl mi: Viděl jsi přece lidský synu. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, než jsou tyto.
Pak mě přivedl na vnitřní nádvoří Hospodinova domu a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem[195] je asi dvacet pět mužů zády k Hospodinovu chrámu a tvářemi k východu a sklánějí se před sluncem[196] na východě.
Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, podávají si vinnou ratolest k nosu.[197]
Také já budu jednat[198] v zlobě, mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Budou ke mně hlasitě[199] volat, ale nevyslyším je.