Ezechiel 1 - Ceský studijní preklad

I stalo se ve třicátém roce[1] ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi vyhnanci u řeky Kebaru,[2] že se otevřela nebesa a spatřil jsem Boží vidění.
Pátého dne v měsíci -- byl to pátý rok vyhnanství krále Jójakína[3] --
se opravdu stalo Hospodinovo slovo ke knězi Ezechielovi,[4] synu Buzího, v chaldejské zemi u řeky Kebaru. Spočinula tam na něm Hospodinova ruka.[5]
A hle, viděl jsem toto: Od severu přichází bouřlivý vichr, velký oblak, okolo něj planoucí[6] oheň a zář a zprostřed ní něco jako třpyt[7] jantaru[8] zprostřed ohně.
A zprostřed ní jakoby[9] čtyři bytosti[10] a mají[11] vzhled podobný[12] člověku:[13]
Každá[14] má čtyři tváře a[15] čtyři křídla.
Jejich nohy jsou rovné[16] a jejich chodidla jsou jako kopyta[17] telete a jiskří jako třpyt leštěného bronzu.[18]
Zpod jejich křídel vycházejí lidské ruce[19] na čtyřech jejich stranách.[20] Ty čtyři mají své tváře a svá křídla.
Svými křídly se jedna druhé dotýkají.[21] Když se dají[22] do pohybu, neotáčejí[23] žádná při chůzi svými[24] tvářemi na stranu.
Jejich tváře jsou podobné lidským tvářím, napravo mají všechny čtyři tváře lva, zleva mají všechny čtyři tváře býka, i tváře orla mají všechny čtyři.
Jejich tváře[25] a jejich křídla jsou k sobě nahoře rozepjata, každou spojují dvě křídla s druhou a dvě zakrývají jejich těla.
A všechny se pohybují[26] na stranu svých[27] tváří, pohybují[28] se, kam bude chtít jít duch; neotáčejí[29] se při své chůzi.
Podoba těch bytostí, jejich vzhled je jako žhavé uhlíky, planoucí oheň, jako vzhled pochodní. Chodí mezi těmi bytostmi a oheň má zář a z toho ohně vychází blesk.
A ty bytosti běhají tam a zpět,[30] na pohled jako blýskání.
Díval jsem se na ty bytosti a hle, vedle těch bytostí před jejich[31] čtyřmi tvářemi je na zemi jedno kolo.
Vzhled těch kol a jejich zpracování je jako třpyt chryzolitu,[32] všechna čtyři mají stejnou podobu a jejich vzhled a jejich zpracování vypadá, jako když je kolo uprostřed[33] kola.
Když se dají do pohybu, pohybují[34] se na čtyři strany; neotáčejí[35] se, když se dají do pohybu.
Mají loukotě[36] a výšku[37] a budí bázeň; všechna čtyři mají okolo loukotě plné očí.
A když ty bytosti jdou, dají se do pohybu i ta kola vedle nich a když se ty bytosti pozvedají od země, pozvednou se i ta kola.
Když duch bude chtít někam jít, půjdou, kam duch chce jít,[38] a ta kola se pozvednou vedle nich, protože duch té bytosti je v kolech.
Při jejich chůzi se dají do pohybu také, když se zastaví, zůstanou také stát, a když se pozvedají od země, pozvednou se i ta kola vedle nich, protože duch té bytosti je v kolech.
A nad hlavami každé té bytosti je cosi podobné klenbě jako třpyt[39] hrozivého ledu[40] roztaženého odshora nad jejich hlavami.
Pod tou klenbou pak jsou jejich křídla vzpřímená jedno k druhému.[41] Každá má dvě, která je zakrývají, a každá má dvě, která jim zakrývají jejich těla.
Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemohoucího, když chodily; zvuk bouře jako zvuk vojska; když se zastavily, svěsily svá křídla.
I stal se hlas svrchu nad klenbou, která byla nad jejich hlavou; když se zastavily, svěsily svá křídla.
A shora nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi podobné trůnu vzhledem jako[42] safír a nahoře na tom jakoby trůnu kdosi vzhledem podobný člověku.
A viděl jsem něco jako třpyt jantaru; vzhledem to mělo vnitřek okolo jako oheň; od jeho jakoby beder nahoru i od jeho jakoby beder dolů jsem uviděl cosi vzhledem jako oheň a mělo to okolo sebe zář.
Jako vzhled duhy,[43] která je na oblaku v deštivý den, takový byl vzhled záře okolo něho, vzhled podobný Hospodinově slávě.[44] Když jsem to viděl, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.