Pláč 3 - Ceský studijní preklad

jsem muž, který zažil[78] soužení skrze hůl[79] jeho hněvu.
Hnal[80] mě a přivedl do temnoty, ne do světla.
Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, celý den.[81]
Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti.
Oblehl[82] mě a obklopil[83] jedem[84] a těžkostmi.
Způsobil, že bydlím v temnotách[85] jako dávno zemřelí.
Zazdil mě, abych nemohl vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.[86]
I když volám a křičím o pomoc, zadržuje[87] mou modlitbou.
Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil[88] moje stezky.
Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši.
Odvlekl mě z cesty[89] a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným.
Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp.
Střelil do mého nitra[90] šípy ze svého toulce.
Stal jsem se posměchem všemu svému lidu,[91] po celý den jejich posměšnou písničkou.
Nasytil mě hořkostí,[92] napojil mě pelyňkem.
Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela.
Má duše byla zbavena pokoje,[93] zapomněl jsem, co je dobré.[94]
Takže jsem řekl: Je pryč[95] moje síla[96] i mé očekávání na pomoc od Hospodina.[97]
Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed.
Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně.
To si připomínám v mysli,[98] proto mám naději.
Je to Hospodinovo milosrdenství,[99] že jsme nezahynuli,[100] neboť nepominulo jeho slitování.
Je nová každé ráno, tvá věrnost je velká.
Mým podílem[101] je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději.
Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá.
Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky[102] čekal na Hospodinovu záchranu.
Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí.
sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží.
položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje.
nastaví tvář tomu, kdo ho bije, se nasytí potupou.
Neboť Panovník neodvrhne navěky;
neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství.
Neboť ne z vlastního rozmaru[103] pokořuje či skličuje syny člověka.
Srazit pod nohy všechny vězně země,
převracet právo muže před tváří Nejvyššího,
podvádět člověka při jeho sporu, to Panovník nechce vidět![104]
Je někdo, kdo[105] řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal?
Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího?
Co si má co stěžovat živý člověk[106] na trest za svoje hříchy?[107]
Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu.
Pozvedněme svoje srdce[108] i ruce[109] k Bohu v nebesích.
Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil.
Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit.
Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba.
Učinil jsi nás smetím a odpadem[110] mezi národy.
Všichni naši nepřátelé si na nás otvírali ústa.
Přišel na nás strach a propast, zpustošení a zkáza.
Z mých očí plynou proudy vody nad zkázou dcery mého lidu.
Moje oči vylévají slzy,[111] nedají se zastavit, bez odpočinku,[112]
dokud Hospodin nepohledí a nepodívá se z nebes.
Moje oči[113] působí mé duši bolest pro všechny dcery mého města.[114]
Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili[115] jako ptáka.
Snažili se ukončit můj život v cisterně a hodili na mě kamení.
Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen.[116]
Ze dna cisterny jsem vzýval[117] tvé jméno, Hospodine.
Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc.
Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se!
Vedl jsi, Panovníku, spory mé duše, vykoupil jsi můj život.
Viděl jsi, Hospodine, mně způsobenou křivdu.[118] Zjednej mi právo![119]
Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich plány proti mně.
Slyšel jsi jejich hanění, Hospodine, všechny jejich plány proti mně.
Slova[120] mých protivníků a jejich mumlání[121] proti mně po celý den.
Pohleď, sedí nebo stojí,[122] jsem jejich posměšnou písničkou.
Odplať jim, Hospodine, za to, co vykonali, za skutky jejich rukou.
Dej jim zatvrzelé srdce, na ně dopadne tvoje kletba.
Stíhej je s hněvem a vyhlaď je zpod nebes, Hospodine.