Jeremiáš 9 - Ceský studijní preklad

Kdyby mi někdo dal[306] v pustině útulek pro poutníky, opustil bych svůj lid a odešel od nich, protože to jsou všichni cizoložníci, sebranka nevěrníků.
Ohýbají svůj jazyk jako luk ke klamu, a ne k věrnosti, převládli[307] v zemi, neboť postupují od zla ke zlu a mě neznají, je Hospodinův výrok.
Mějte se každý na pozoru před svým přítelem,[308] nedůvěřujte žádnému bratru, protože všichni bratři podvádějí a všichni přátelé pomlouvají, kudy chodí.
Každý podvádí svého přítele,[309] nikdo nemluví pravdu; učí svůj jazyk mluvit klam a jsou unaveni[310] činěním zla.
Bydlíš uprostřed podvodu; kvůli podvodu[311] mě odmítli znát, je Hospodinův výrok.
Proto takto praví Hospodin zástupů: Hle, já je přečistím a vyzkouším, protože jak jinak bych měl jednat s dcerou svého lidu?
Jejich jazyk je jako smrtící šíp, svými ústy podvádějí.[312] Vyslovuje pokoj pro svého přítele,[313] ale ve svém nitru mu strojí léčku.
Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?
Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli.
Proměním Jeruzalém v[314] hromady kamení a doupě šakalů, judská města proměním ve[315] zcela opuštěná místa bez obyvatel.
Kdo je natolik moudrý, aby tomu porozuměl? Ke komu promluvila Hospodinova ústa, aby to oznámil? Proč zahynula země a byla vypálena jako pustina, kterou nikdo neprochází?
A Hospodin řekl: Protože opustili můj zákon, který jsem jim předložil,[316] a neposlouchali mě a nežili podle zákona,[317]
ale žili podle svého umíněného[318] srdce i chodili za baaly, jak je to naučili jejich otcové.
Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a dám jim pít otrávenou vodu.
Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové. Pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.
Toto praví Hospodin zástupů: Uvažte to a zavolejte plačky, přijdou! Pošlete pro moudré[319] ženy, přijdou!
si pospíší a začnou nad námi bědovat.[320] Ať z našich očí plynou slzy, se z našich víček řine voda,
vždyť ze Sijónu je slyšet hlas bědování: Jak jsme zničeni! Velmi se stydíme, neboť jsme opustili zemi, protože strhli naše příbytky.
Proto ženy, slyšte Hospodinovo slovo a vaše ucho přijme slovo jeho úst. Naučte své dcery bědovat[321] a své přítelkyně naříkat,[322]
protože do našich oken vystoupila smrt. Přišla do našich paláců, aby vyhladila děti z ulic i mládence z náměstí.
Promluv: Toto je Hospodinův výrok: Lidské mrtvoly padnou na povrch pole jako hnůj a jako pokos za žencem a nebude, kdo by je posbíral.
Toto praví Hospodin: Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se hrdina nechlubí svou zdatností, ať se bohatý nechlubí svým bohatstvím,
ale kdo se chlubí, se chlubí tím, že je rozumný a zná mě,[323] že já, Hospodin, vykonávám na zemi milosrdenství, právo a spravedlnost, protože v těchto věcech[324] mám zalíbení, je Hospodinův výrok.
Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy navštívím všechny obřezané pouze na předkožce:
Egypt, Judu, Edóm, syny Amónovy, Moába, všechny s vyholenými skráněmi, kteří žijí v pustině, protože všechny tyto národy jsou neobřezané i celý dům izraelský má neobřezané srdce.