Izaiáš 7 - Ceský studijní preklad

I stalo se za dnů judského krále Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, že vytáhl Resín, král aramejský,[113] a Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do boje proti Jeruzalému. Ale nemohl ho dobýt.[114]
A domu Davidovu bylo oznámeno: Aram se spojil s Efrajimem.[115] Srdce[116] krále i srdce jeho lidu se roztřáslo, jako se třesou lesní stromy ve větru.
A Hospodin řekl Izajášovi: Teď vyjdi vstříc Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašúb,[117] na konec strouhy Horního rybníka, na silnici k Valchářovu poli,[118]
a řekni mu: Měj se na pozoru a uklidni se, neboj[119] se a tvé srdce ať neochabne před těmito dvěma čadícími opálenými špalky, kvůli planoucímu hněvu Resína a Aramu a syna Remaljášova[120]
proto, že na tebe Aram s Efrajimem a synem Remaljášovým připravili[121] zlo se slovy:
Vytáhneme proti Judovi, ochromíme[122] ho, rozdělíme si ho[123] a ustanovíme v něm králem syna Tabealova!
Toto praví Panovník Hospodin: To se nenaplní a nestane.
Neboť hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín; a během šedesáti pěti let bude Efrajim otřesen tak, že již nebude lidem.
Hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudeteli věřit, jistě neobstojíte.[124]
Hospodin dále mluvil k Achazovi:
Vyžádej si od Hospodina, svého Boha, znamení, žádej, ať to je hluboko dole[125] nebo vysoko nahoře.
Ale Achaz řekl: Nebudu žádat a nebudu zkoušet[126] Hospodina.
Nato Izajáš řekl: Slyšte nyní, dome Davidův. Málo je vám unavovat[127] lidi, že budete unavovat[128] i mého Boha?
Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka[129] otěhotní, porodí syna a dá[130] mu jméno Immanuel.
Bude jíst máslo a med, aby[131] uměl zavrhnout zlé a zvolit dobré.
Protože dříve než ten chlapec bude umět zavrhnout zlé a zvolit dobré, země, jejíchž dvou králů[132] se děsíš, bude opuštěna.
Hospodin uvede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nepřišly ode dne odstoupení Efrajima od Judy -- přivede asyrského krále.
I stane se v onen den,[133] že Hospodin hvízdne na mouchy na konci[134] egyptských řek a na včely v asyrské zemi.
Přitáhnou a všechny se usadí v korytech potoků a ve skalních trhlinách, ve všech křovinách a ve všech napajedlech.
V onen den Panovník oholí čepelí najatou[135] za Řekou -- asyrským králem -- hlavu a chlupy nohou, a také plnovous odstraní.
V onen den člověk zachová při životě ze skotu jalovici a dvě ovce.
Avšak pro množství získaného[136] mléka bude jíst máslo, neboť máslo a med bude jíst každý, kdo bude ponechán v zemi.
I stane se v onen den, že na každém místě, na kterém je tisíc vinných keřů za tisíc stříbrných,[137] bude trní a bodláčí.
Člověk tam půjde s lukem a s šípy, protože celá země bude trní a bodláčí.
A na žádnou horu, která se okopává motykou, nebudeš chodit ze strachu z trní a bodláčí; bude výběhem pro skot a k pošlapání ovcím.