Izaiáš 6 - Ceský studijní preklad

V roce,[100] kdy zemřel král Uzijáš,[101] jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem[102] jeho roucha naplňoval chrám.
Nad ním stáli[103] serafové,[104] každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali,
a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy!
A čepy[105] prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře.[106]
I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů[107] a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů!
Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře.
Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen.
Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne!
I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Stále poslouchejte ale nebudete rozumět, stále hleďte ale nebudete znát.
Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi[108] a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a ho neuzdravil.
Nato jsem řekl: Až dokdy, Panovníku? A on odpověděl: Až dokud města nezpustnou a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a země nebude zpustošena -- zcela opuštěná.
Hospodin vzdálí lidi daleko -- veliká opuštěnost[109] bude uprostřed této země.
A ještě v ní zbude desetina, ale znovu[110] přijde vniveč; jako terebint a jako dub, ze kterých po pokácení zůstane[111] jen pahýl. Ten[112] pahýl je svaté símě.