Izaiáš 59 - Ceský studijní preklad
Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé,[1343] že by neslyšel,
nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou[1344] mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.
Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti.
Nikdo nevolá po spravedlnosti[1345] a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam,[1346] počnou trápení a zplodí špatnost.
Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije.
Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí.
Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev. Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma.
Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili,[1347] žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj.
Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota,[1348] na úsvit,[1349] a chodíme v hluboké tmě.[1350]
Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne[1351] klopýtáme jako za soumraku, mezi zdatnými[1352] jsme jako mrtví.
Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko.
Protože našich přestoupení před tebou[1353] je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění,[1354] známe[1355] je:
Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení[1356] od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře,[1357] vymýšlení[1358] lživých slov a jejich vypouštění[1359] ze srdce.
Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít.
Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo.
A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce.[1360] Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela.
Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal[1361] jako oděv[1362] a horlivostí se zahalil jako pláštěm.
Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou[1363] svým nepřátelům. Ostrovům odplatí podle toho, co vykonaly.
A budou se bát Hospodinova jména na západě a na východě slunce jeho slávy, když přijde jako vzedmutá[1364] řeka, kterou požene[1365] Hospodinův Duch.[1366]
A na Sijón přijde vykupitel -- k těm, kdo se v Jákobovi odvrátí od přestoupení, je Hospodinův výrok.
Co se mne týče, toto je moje smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a moje slova, která jsem vložil do tvých[1367] úst, se nevzdálí od úst tvých ani od úst tvého potomstva ani od úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až navěky.