Izaiáš 5 - Ceský studijní preklad

Nuže, budu zpívat svému milému píseň mého milého[68] o jeho vinici: Můj milý měl vinici na úrodném vrchu.[69]
Zkypřil[70] ji, vybral z ní kamení, vysadil ji vybranou révou; vystavěl uprostřed ní věž a také v ní vytesal lis. Očekával, že vydá hrozny, ale vydala páchnoucí bobule.[71]
A teď, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, jen suďte mezi mnou a mou vinicí.
Co ještě se mělo udělat pro mou vinici, co jsem v ní neudělal? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala páchnoucí bobule?
A teď vám chci oznámit, co učiním se svou vinicí: Odstraním její plot a přijde vniveč, zbořím její zeď a bude k pošlapání.
Určil jsem ji ke zkáze: Nebude prořezávána ani pleta a vyroste na ní trní a bodláčí; oblakům přikáži, aby na ni nesesílaly déšť.
Vždyť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou sadbou jeho potěšení.[72] Čekal na právo, a hle -- bezpráví,[73] na spravedlnost, a hle -- křik.[74]
Běda[75] těm, kteří připojují dům k domu, přibližují pole k poli, až už není místo a zůstáváte v zemi bydlet sami.
Slyšel jsem Hospodina[76] zástupů: Jistě mnohé domy zpustnou, i veliké a hezké domy budou bez obyvatel.
Neboť deset jiter[77] vinice vydá jeden bat[78] a chómer zrna vydá éfu.[79]
Běda těm, kteří vstávají brzy ráno a shánějí pivo, těm, kdo za soumraku prodlévají, je víno rozpálí.
Na jejich hostinách je lyra a harfa, tamburína a flétna i víno, ale na Hospodinovy skutky nehledí a dílo jeho rukou[80] nevidí.
A tak bude můj lid vystěhován pro nedostatek poznání, jeho vážení lidé budou hynout hladem[81] a jeho dav bude vyprahlý žízní.
Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost[82] Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání[83] do něho sestoupí.
Shrbí se člověk a ponížen bude muž a oči povýšené budou sníženy,
Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu a svatý Bůh bude posvěcen v spravedlnosti.[84]
Beránci se budou pást jako na[85] svých pastvinách a pustiny po vykrmených[86] kusech budou spásat příchozí.[87][88]
Běda těm, kdo táhnou vinu provazy klamu a jako popruhem u vozu hřích,
kteří říkají: si pospíší, uspíší své dílo, abychom viděli, ať se přiblíží a naplní plán[89] Svatého Izraele, abychom to poznali!
Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké.
Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní!
Běda hrdinům v pití vína a mužům udatným v řezání piva,
těm, kdo kvůli daru[90] ospravedlňují ničemu a spravedlivým jejich spravedlnost upírají!
Proto jako jazyk ohně požírá strniště a suchá tráva[91] v plamenu klesne, tak jejich kořen shnije[92] a jejich květ odlétne jako prach, protože pohrdli zákonem Hospodina zástupů a řeč Svatého Izraele znevážili.
Proto vzplanul proti jeho lidu Hospodinův hněv, vztáhl proti němu ruku a ubil ho. Hory se třásly[93] a jejich mrtvoly byly jako smetí na ulicích. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka je stále vztažená.
Pozvedne korouhev k dalekému národu[94] a hvízdne na něho od konce země; a hle, přijde spěšně a hbitě.
Nebude v něm[95] nikdo vyčerpaný ani klopýtající, nikdo nebude dřímat ani spát a nikomu se neuvolní pás na bedrech ani se nepřetrhne řemínek boty.
Jeho šípy jsou ostré a všechny jeho luky jsou napnuty, kopyta jeho koní jsou jako[96] křemen a jeho kola jako vichřice.
Jeho řev je jako řev lvice; zařve jako mladý lev, zavrčí, uchopí kořist a bezpečně odnese; není nikdo, kdo by ji vysvobodil.
A v ten den na něj[97] zavrčí, jako když burácí[98] moře. Pohledíli kdo na zemi, hle, tísnivá temnota a světlo ztemnělo v oblacích.[99]