Izaiáš 42 - Ceský studijní preklad
Hle,[936] můj otrok, kterého budu pevně držet,[937] můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům.
Nebude křičet ani se pozdvihovat[938] ani nebude venku[939] slyšet jeho hlas.
Nalomenou[940] třtinu nezlomí a hasnoucí knot[941] neuhasí, bude vynášet pravdivý soud.[942]
Nezemdlí[943] ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na jeho zákon.[944]
Toto praví Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostírá zemi i to, co na ní vzchází, který dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat[945] a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů,
abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně -- z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě.[946]
Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám.
Ty první věci -- hle -- přišly.[947] A nové oznamuji: Dříve než budou vzcházet,[948] ohlásím je vám.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, pějte jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, i všechno, co je v něm, ostrovy i jejich obyvatelé!
Ať pozdvihne svůj hlas pustina i její města, dvory, v nichž pobývá Kédar. Ať výskají obyvatelé Sély, ať pokřikují z vrchu hor,
ať přiznají Hospodinu slávu a ať oznamují na ostrovech jeho chválu!
Hospodin vyjde jako hrdina, jako bojovník vzbudí svou horlivost.[949] Rozkřikne se, ano, spustí válečný pokřik, ukáže převahu nad svými nepřáteli.
Odedávna[950] jsem mlčel. Budu dále hluchý, budu se ovládat? Jako rodička budu vzdychat, supět a[951] lapat po dechu![952]
Vysuším[953] hory i návrší a všechna jejich zeleň uschne. Řeky proměním v ostrovy a jezera nechám vyschnout.
Povedu slepé cestou, kterou neznali, dám jim kráčet stezkami, které neznali. Temnotu před nimi proměním ve světlo a hrbolatá místa v rovinu.[954] Toto jsou věci, které učiním a kterých nezanechám.[955]
Stáhnou se nazpět a budou zcela[956] zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové!
Hluší, slyšte a slepí, pohleďte a vizte![957]
Kdo je slepý, neli můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil,[958] a slepý jako Hospodinův otrok?
Je vidět[959] mnohé, ale nevěnuješ ničemu pozornost, uši jsou otevřené, ale neslyší.
Kvůli jeho[960] spravedlnosti se Hospodinu zalíbilo učinit zákon významným a zvelebit ho.
Ale toto je lid oloupený a popleněný. Všichni jsou polapeni v jamách, ukryti v žalářích.[961] Stali se kořistí a není, kdo by vysvobodil, stali se lupem, a není, kdo by řekl: Navrať!
Kdo z vás tomu bude naslouchat? Kdo bude[962] věnovat pozornost, aby slyšel, co bude potom?[963]
Kdo vydal Jákoba k plenění a Izraele lupičům? Což to nebyl Hospodin? Ten, proti němuž jsme zhřešili? A po jehož cestách chodit nechtěli a jehož zákon neposlouchali?
A tak na něj vylil žár svého hněvu a sílu boje, který ho spaloval ze všech stran, ale nepoznal to, vzplanul proti němu, ale nevzal si to k srdci.