Izaiáš 14 - Ceský studijní preklad
Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout v jejich zemi;[270] připojí se k nim příchozí, připojí se k domu Jákobovu.
Národy je[271] vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je[272] přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli.
I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen,
že proneseš[273] o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útok![274]
Hospodin zlomil hůl ničemů, žezlo vládců,
které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy[275] s bezmeznou tyranií.
Celá země odpočinula a má klid; lidé propukli v jásot.
I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel.
Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky[276] -- všechny vůdce[277] země -- ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů.
Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným!
Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; pod tebou jsou rozprostřeny larvy[278] a červi jsou tvou přikrývkou.
Jak jsi spadl z nebes, třpytivá hvězdo, synu úsvitu?[279] Byl jsi odseknut[280] k zemi, ty, který jsi porážel národy![281]
A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění[282] na nejzazším severu.[283]
Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.
Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy.
Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal královstvími?
Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů.
Všichni králové národů, všichni[284] leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce.[285]
Ale tebe pohodili mimo tvůj hrob[286] jako ohavný výhonek,[287] zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy -- jako rozšlapanou mršinu.
Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude[288] zmiňováno navěky.
Připravte místo porážení[289] pro jeho syny kvůli vině jejich otců, ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa městy.
Povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím jméno Babylona[290] i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok.
A učiním[291] ho vlastnictvím ježků[292] a vodní mokřinou;[293] a zametu ho koštětem vyhlazení,[294] je výrok Hospodina zástupů.
Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, se stane, a jak jsem se rozhodl,[295] tak se to naplní:
Rozdrtím Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním jeho břemeno z jejich ramen.
To je plán, který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, která je vztažena proti všem národům.
Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí?
V roce, kdy zemřel[296] král Achaz, přišel tento prorocký výnos:
Neraduj se, celá Pelišteo, že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had.
Prvorození nuzných[297] se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji.
Naříkej, bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, celá Pelišteo, protože od severu přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště.[298]
Co odpovědí poslům toho národa?[299] Že Hospodin založil Sijón a v něm budou mít útočiště nuzní jeho lidu.