Kazatel 2 - Ceský studijní preklad

Řekl[27] jsem si ve svém srdci:[28] Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami,[29] užívej[30] si dobrých věcí. Hle, také to je marnost.[31]
O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte?[32]
Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit[33] své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím,[34] co[35] z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených[36] dnech svých životů, je dobré pro lidské syny.
Zvětšil jsem svůj statek:[37] Vystavěl jsem si[38] domy, vysadil jsem si vinice.
Založil jsem si zahrady a parky[39] a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem.
Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy.
Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.
Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín.[40]
Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost.
Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy.
Pak jsem[41] se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem[42] a není z toho pod sluncem žádný užitek.
Ohlédl[43] jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve[44] ustanovili?[45]
Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy.
Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák[46] chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba[47] postihne stejný[48] úděl.
Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom[49] já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost.
Vždyť památka na moudrého stejně jako[50] na hlupáka nezůstává navěky.[51] To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících[52] dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako[53] hlupák?
Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem.
Začal jsem nenávidět[54] všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně.
A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost.
A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal.
Neboť je člověk, který sám usiloval[55] o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl[56] člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo.
Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky[57] svého srdce,[58] když se pod sluncem namáhá?
Všechny jeho dny[59] totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne[60] ani v noci. Také toto je marnost.
Není pro[61] člověka dobré, když bude jíst a pít a užije[62] si ze své námahy blaho[63] pro svou duši? I to jsem zjistil,[64] že je z Boží ruky.
Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?[65]
Neboť člověku, který se mu líbí,[66] dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.