Přísloví 8 - Ceský studijní preklad

Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá[232] svůj hlas?
Na vrchu výšin,[233] podél cest, na křižovatce[234] postává;[235]
u bran, při vstupu[236] do města, u vchodu do bran křičí:
Na vás, muži,[237] volám, můj hlas zní k lidským synům.[238]
Prostoduší, získejte chytrost, hlupáci, dostaňte rozum.
Slyšte, protože promluvím znamenité[239] věci, mé rty vysloví, co je správné.[240]
Vždyť má ústa[241] si opakují pravdu,[242] ničemnost je ohavností pro mé rty.
Všechny řeči mých úst jsou spravedlivé, ne v nich nic pokrouceného ani pokřiveného.
Všechny jsou jasné pro toho, kdo je schopen rozumět, přímé[243] pro ty, kdo nalézají poznání.
Přijměte mé naučení,[244] a ne stříbro, poznání je víc než pročištěné zlato.
Vždyť moudrost je lepší nežli drahokamy, nic z toho, po čem toužíš, se jí nevyrovná.
Já, moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám poznání a rozvahu.
Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; povýšenost, pýchu, zlou cestu a obojaká ústa, to nenávidím.
je rada i úspěch, jsem rozumnost, má je síla.[245]
Skrze mě králové kralují a mocnáři ustanovují spravedlnost.[246]
Skrze mě vládnou vládcové[247] i šlechtici, všichni spravedliví soudcové.[248]
Já miluji ty, kteří milují mě; kdo mě usilovně hledají, naleznou mě.
U mne je bohatství i sláva, trvalý majetek i spravedlnost.
Mé ovoce[249] je lepší nežli zlato, byť seberyzejší,[250] výnos ze mne[251] je nad pročištěné stříbro.
Chodím po cestě spravedlnosti a po stezkách práva,
abych dala dědictví těm, kteří mě milují a naplnila jejich sklady.
Hospodin mě vytvořil[252] na počátku[253] své cesty,[254] dávno před svými činy, již tenkrát.
Odvěků jsem byla utvořena,[255] od počátku, od dávnověku[256] země.
Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou.
Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila;
když ještě neučinil zemi a pláně,[257] ani první prach světa,
když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou,
když upevnil oblaka nahoře, když posilnil[258] prameny mořské hlubiny,
když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz,[259] když vyměřoval základy země,
byla jsem vedle něho jako řemeslník,[260] byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala[261] jsem se před ním po celou dobu.
Radovala[262] jsem se z celé jeho země,[263] mé potěšení bylo[264] s lidskými syny.
Nyní mě, synové, slyšte: Blahoslavení jsou ti, kdo dbají na mé cesty.
Poslechněte naučení,[265] abyste zmoudřeli,[266] nebuďte nevšímaví!
Blahoslavený je člověk, který mě poslouchá, den za dnem bdí u mých dveří, střeží veřeje mých bran.
Vždyť kdo mě nachází, nachází život, dosáhne[267] zalíbení u[268] Hospodina.
Ale kdo proti mně hřeší, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.