Přísloví 29 - Ceský studijní preklad
Kdo po mnohém pokárání[991] zatvrzuje šíji, bude v okamžiku rozdrcen a nebude pro něj uzdravení.
Když se množí spravedliví,[992] lid se raduje, když vládne ničema, lidé[993] vzdychají.
Kdo miluje moudrost, dělá svému otci radost, ale kdo se stýká s prostitutkami, zničí[994] majetek.
Král upevňuje[995] zemi právem, kdo však zvyšuje dávky,[996] boří ji.
Kdo[997] lichotí svému bližnímu, rozprostírá síť na jeho[998] nohy.
V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý volá[999] a raduje se.
Spravedlivý bere[1000] ohled na právní nárok chudých, ničema ohledy nechápe.[1001]
Posměvači rozruší[1002] město, ale moudří odvrátí hněv.
Když se moudrý soudí s hlupákem, třese se zlostí či vysmívá,[1003] klidu[1004] nemá.
Krvelační[1005] nenávidí bezúhonného, avšak přímí hledají[1006] jeho život.
Hlupák nechá propuknout celý[1007] svůj hněv,[1008] ale moudrý ho zadrží.[1009]
Když vládce věnuje pozornost lživému slovu,[1010] všichni jeho služebníci budou ničemy.
Chudý a utlačovatel[1011] se[1012] potkávají, světlo očím dává oběma Hospodin.[1013]
Když král soudí chudé podle pravdy,[1014] jeho trůn bude navěky pevně stát.
Hůl a pokárání dá moudrost, ale chlapec ponechaný sám sobě[1015] dělá hanbu své matce.
Když se množí ničemové, množí se přestoupení, ale spravedliví uvidí jejich pád.
Kárej[1016] svého syna a dá ti[1017] odpočinek, dá potěšení[1018] tvé duši.
Když není vidění, lid je bez zábran,[1019] ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon.
Otrok se nedá pokárat[1020] pouhými slovy, i když rozumí, nereaguje.[1021]
Viděl jsi člověka, který je ukvapený ve svých slovech? Pro hlupáka je víc naděje než pro něj!
Kdo od mládí hýčká svého otroka,[1022] nakonec bude mít žal.[1023]
Hněvivý člověk podněcuje svár, vztekloun[1024] se dopouští mnoha přestoupení.
Člověka poníží jeho pýcha, ale ponížený[1025] duch získá slávu.[1026]
Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí svou duši;[1027] uslyší prokletí, ale neoznámí to.
Strach z lidí[1028] klade léčku, kdo však doufá v Hospodina, bude v bezpečí.[1029]
Mnozí usilují o přízeň[1030] vládce, ale právo pro člověka pochází od Hospodina.
Pro spravedlivého je ohavností špatný člověk, pro ničemu je ohavností ten, kdo jde přímou cestou.[1031]