Přísloví 17 - Ceský studijní preklad

Lepší je suchý kousek chleba a s ním klid, nežli dům plný obětních hodů a hádky.
Rozumný otrok bude vládnout nad synem, který jedná hanebně, rozdělí si dědictví s[553] bratry.[554]
Na stříbro je kelímek,[555] na zlato pec, ale srdce zkoumá Hospodin.
Zločinec[556] věnuje pozornost zlým rtům,[557] lhář poslouchá zkázonosný jazyk.
Kdo se posmívá chudému, tupí jeho Tvůrce, kdo se raduje z pohromy, nezůstane bez trestu.
Korunou starců jsou vnuci,[558] okrasou synů jejich otcové.
Pro blázna se nehodí[559] vznešená slova,[560] tím méně pro šlechtice slova[561] klamná.
Úplatek[562] je jako kouzelný kámen[563] v očích jeho dárce,[564] kamkoli se obrátí, bude mít úspěch.
Kdo přikrývá přestoupení, usiluje o lásku, ale kdo věc roznáší,[565] rozlučuje přátele.
Toho, kdo je schopen rozumět,[566] zasáhne napomenutí víc než hlupáka sto ran.
Zlý hledá[567] jen vzpouru, bude[568] proti němu ale poslán krutý posel.
Raději potkat[569] medvědici připravenou o mláďata, jenom ne hlupáka s[570] jeho hloupostí.[571]
Kdo odplácí[572] zlem za dobro, tomu se zlo nehne[573] z domu.
Začít svár[574] je jako pustit vodu,[575] zanech hádky dříve, než vypukne.[576]
Kdo ospravedlňuje ničemu, i ten, kdo odsuzuje spravedlivého, oba jsou[577] pro Hospodina ohavností.
Na co jsou peníze[578] v ruce hlupáka? Aby si koupil moudrost, když nemá rozum?
Přítel miluje v každé době, bratr se zrodil[579] pro čas soužení.
Člověk, kterému chybí rozum, se[580] zavazuje rukoudáním a zaručuje se za svého bližního.
Kdo miluje hádky, miluje přestoupení, kdo si zvyšuje vchod,[581] usiluje o zkázu.
Kdo má převrácené[582] srdce, nenalezne dobro, kdo převrací svůj jazyk,[583] padne do zla.
Hlupák je svému rodiči k žalu, otec blázna se nebude radovat.
Radostné srdce prospívá jako lék,[584] ale ubitý[585] duch vysušuje kosti.[586]
Ničema bere tajně[587] úplatek, aby převracel stezky práva.
Ten, kdo je schopen rozumět,[588] moudrost přímo před sebou, ale oči hlupáků jsou upřeny do končin země.[589]
Syn hlupák je k hněvu svého otce a k hořkosti své rodičce.
Pokutovat spravedlivého ne dobré, natož bít šlechtice[590] za přímost.[591]
Kdo ovládá svou řeč, došel[592] poznání, kdo je rozvážný,[593] je rozumný člověk.[594]
I hlupák, když mlčí, může být považován za moudrého, když zavře své rty, za rozumného.