Přísloví 16 - Ceský studijní preklad
Člověk zvažuje v srdci, ale odpověď jazyka je od Hospodina.
Všechny cesty člověka jsou čisté v jeho očích,[512] Hospodin však zkoumá motivy.[513]
Uval své dílo na Hospodina a tvé plány obstojí.[514]
Hospodin všechno udělal pro svůj účel,[515] i ničemu pro zlý den.
Pro Hospodina je ohavností každý povýšenec,[516] zcela jistě[517] nezůstane bez trestu.
Milosrdenstvím a věrností bude usmířena vina, od zla se člověk odvrací bázní před Hospodinem.
Když Hospodin najde zalíbení v cestách člověka, dává mu pokoj i od jeho nepřátel.[518]
Lepší je málo se spravedlností, nežli hojné výnosy s bezprávím.
Srdce člověku vymýšlí[519] cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin.
Věštba[520] je na rtech krále, jeho ústa se nezpronevěří při soudu.
Váhy i spravedlivé[521] misky patří Hospodinu, každé závaží[522] v měšci je jeho dílem.
Pro krále je ohavností páchat ničemnost, protože trůn bude pevně stát skrze spravedlnost.
Králům[523] jsou milé spravedlivé rty, milují[524] toho, kdo mluví správné[525] věci.
Králův hněv je poslem smrti, ale moudrý člověk jej usmíří.
V jasu královy tváře je život, jeho obliba je jako oblak jarního deště.
Získat moudrost je mnohem lepší nežli zlato, získat rozumnost je lepší vyvolit nežli stříbro.
Cesta[526] přímých je odvrátit se od zla, kdo střeží svou cestu, chrání svou duši.[527]
Před zkázou je[528] pýcha, před klopýtnutím bývá povýšenost ducha.
Je lepší být pokorný[529] s chudými[530] nežli dělit kořist s pyšnými.
Kdo je rozumný v jednání,[531] nalezne dobro, blahoslavený ten, kdo doufá v Hospodina.
Kdo má moudré srdce, bude nazván rozumným, příjemná slova[532] přidávají přesvědčivost.[533]
Rozumnost je pramenem života pro ty, kdo ji mají,[534] hloupost je trestem hlupáků.[535]
Srdce moudrého člověka činí jeho řeč rozumnou,[536] jeho slovům[537] přidává přesvědčivost.
Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem.[538]
Některá cesta připadá člověku správná,[539] avšak nakonec je cestou smrti.[540]
Dříč[541] pro sebe dře, neboť ho popohání[542] jeho ústa.[543]
Ničemný člověk připravuje zlo, na jeho rtech je[544] jakoby spalující oheň.
Obojaký člověk zasévá svár, pomlouvač rozlučuje přátele.
Násilník láká[545] svého bližního[546] a přivede ho na nedobrou cestu.
Kdo mhouří své oči, dělá to, aby vymýšlel obojakost, kdo svírá své rty, dokonal zlo.
Šediny[547] jsou krásnou korunou, na cestě spravedlnosti ji naleznou.[548]
Ten, kdo je pomalý k hněvu, je lepší než hrdina,[549] a kdo ovládá svůj hněv,[550] je lepší než ten, kdo dobyl město.
Los[551] se vrhá do klína, ale každé rozhodnutí[552] je od Hospodina.