Přísloví 1 - Ceský studijní preklad

Přísloví[1] izraelského krále Šalomouna, syna Davidova,
k poznání moudrosti a kázně,[2] k porozumění řečem rozumným,[3]
k přijetí rozumné kázně,[4] spravedlnosti, práva a přímosti,[5]
aby dala prostoduchým[6] chytrost[7] a mládenci poznání a rozvahu.[8]
Ať je slyší[9] moudrý a přibude mu bystrosti,[10] rozumný získá schopnost vést,
aby dokázal porozumět přísloví a podobenství,[11] slovům moudrých i jejich hádankám.
Počátek[12] poznání je bázeň před Hospodinem,[13] moudrostí a kázní pohrdají hlupáci.[14]
Můj synu, slyš[15] naučení[16] svého otce, nezavrhuj[17] poučení[18] své matky.
Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk.
Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali,[19] nepřivoluj![20]
Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, abychom prolili krev,[21] počíháme si bezdůvodně na nevinného,
jako podsvětí[22] je pohltíme zaživa, muže v plné síle[23] jako ty, kdo sestupují do jámy.
Získáme[24] všelijaký vzácný majetek, naplníme si domy kořistí.
Nech svůj los padnout s námi,[25] budeme mít všichni jeden měšec.
Můj synu, nechoď s nimi po cestě,[26] zdrž svou nohu od jejich stezky,[27]
neboť jejich nohy běží za zlem,[28] pospíchají prolévat krev.
Vždyť nadarmo se[29] roztahuje síť před zraky těch, co mají křídla.[30]
Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní[31] krve, číhají na svou duši.
Tak dopadne každý,[32] kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví[33] svého pána[34] o duši.
Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá[35] svůj hlas.
Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:
Dokdy budou prostoduší[36] milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v[37] posmívání a hlupáci[38] budou nenávidět poznání?
Obraťte se, když vás kárám![39] Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.
Protože jsem volala, ale odmítali[40] jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor,[41]
nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili,[42]
také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde to, čeho se strachujete, [43]
když jako ničivá bouře[44] přijde to, čeho se strachujete[45] a vaše pohroma[46] jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast.[47]
Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě.
Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem,
nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání,
budou[48] jíst ovoce[49] své cesty,[50] nasytí se svými radami.
Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost[51] hlupáků je zahubí.
Ale kdo mě poslouchá, bude přebývat[52] v bezpečí, bude bezstarostný, beze strachu ze zla.[53]