Job 32 - Ceský studijní preklad
Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních[905] očích[906] spravedlivý.
Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce[907] z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh.
Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.
Elíhú však se slovy k Jóbovi[908] vyčkával, protože byli věkem[909] starší než on.
Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.
Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal[910] a bál jsem se sdílet s vámi své poznání.[911]
Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta[912] ať oznámí moudrost.
Avšak je to duch[913] v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.
Nikoli velcí[914] zmoudří, aniž starci porozumí právu.
Proto pravím: Poslouchej[915] mě, ano, i[916] já sdělím své poznání.
Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.
Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil,[917] kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.
Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.
Jób své výroky nezaměřil[918] proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.
Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.[919]
Budu tedy předpokládat,[920] že nepromluví, protože přestali[921] a už neodpovídají.
I já odpovím svým dílem, ano, i[922] já sdělím své poznání.
Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.[923]
Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.[924]
Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.
Nikomu jistě nebudu nadržovat[925] a nebudu lichotit[926] člověku.
Vždyť ani neumím lichotit. Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.[927][928]