Job 29 - Ceský studijní preklad
A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:
Kéž je mi[787] dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,[788]
když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za[789] jeho světlem.
Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně[790] v důvěrném společenství s Bohem[791] nad svým stanem,
když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci[792] okolo mě.
Když jsem ve smetaně[793] umýval své nohy[794] a proudy oleje na[795] mě vyplavovala[796] skála.
Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,[797]
viděli mě mládenci[798] a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát.
Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku.
Vytratily se hlasy předáků jazyk jim přilnul k patru.
Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným,[799] oko, které mě vidělo, svědčilo[800] pro mě.
Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka.
Přicházelo na mne požehnání hynoucího,[801] k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.[802]
Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.[803]
Slepému jsem byl očima a chromému nohama.
Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.[804]
I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval[805] z jeho zubů.
Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem[806] a rozmnožím dny jako písek.[807]
Můj kořen dosahuje[808] k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech.[809]
Má sláva[810] je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk[811] v mé ruce.
Naslouchali[812] mi a očekávali[813] na mě, umlkali při mé radě.
Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.[814]
Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.
Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,[815] a neodvrhli[816] světlo mé tváře.
Volil jsem jejich cestu,[817] sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král[818] s[819] oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.