Job 17 - Ceský studijní preklad
Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby[463] jsou mi[464] údělem.
Copak kolem[465] mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat[466][467] na jejich vzdoru.[468]
Slož záruku, zaruč se za mě.[469] Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?[470][471]
Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.
Kvůli podílu[472] někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.[473]
Vystavil mě lidem[474] za pořekadlo, jsem tím, komu se plivá do tváře.
Můj zrak zeslábl zármutkem,[475] všechny mé údy jsou jako stín.
Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.
Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce,[476] nabude[477] síly.[478]
Avšak vy[479] všichni, vraťte[480] se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.
Mé dny[481] pominuly, mé úmysly[482] jsou zpřetrhány, přání[483] mého srdce.
Noc budou vydávat za den, světlo[484] v[485] přítomnosti je prý bližší nežli temnota.
I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem,[486] své lože jsem si ustlal v temnotě,
jámě jsem vyhlásil:[487] Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.
Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?
Závory[488] podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit[489] v prachu.