Job 16 - Ceský studijní preklad

Nato Jób odpověděl. Řekl:
Slov, jako jsou tato, jsem slyšel mnoho. Jste všichni mizerní utěšitelé.[431]
Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí,[432] že takhle odpovídáš?[433]
I já bych mohl mluvit jako vy, kdybyste byli na mém místě,[434] ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou.
Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů by byla šetrná.[435]
Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechámli[436] toho, v čem se mi ulehčí?[437]
Už mě zcela unavil. Zpustošil[438] jsi celou mou pospolitost.[439]
Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví;[440] povstala proti mně má lež[441] a vypovídá proti mně.
Jeho hněv propukl[442] a zanevřel na mě,[443] skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje[444] své oči.
Otevřeli[445] na mě svá ústa,[446] potupně[447] mě bili do tváře,[448] společně se proti mně hrnou.[449]
Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů.
Byl jsem spokojený,[450] ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě.[451] Postavil si mě za terč.
Obklíčí mě jeho lukostřelci,[452] probodne[453] mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč[454] vylije na zem.
Bude mě drásat, rána za ranou;[455] vyběhne proti mně jako hrdina.
Na kůži jsem si sešil pytlovinu,[456] svůj roh jsem sklonil do prachu.
Tvář mi opuchla[457] od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma.[458]
Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá.
Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik.
Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce.[459]
Mí přátelé jsou mi prostředníky;[460] mé oko prolévá slzy před Bohem.[461]
Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního.
Protože přejdou vyměřená[462] léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím.