Job 14 - Ceský studijní preklad
Člověk narozený z ženy[360] je ukrácen na životě[361] a nasycen nepokojem.
Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá.[362]
Ano, na takového otvíráš své oči[363] a chceš mě[364] přivést na soud se sebou.
Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.[365]
Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe;[366] jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je.
Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si[367] neoblíbí svůj den jako najatý[368] dělník.
Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.
I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně,[369]
jen ucítí vodu,[370] vypučí a vydá ratolesti[371] jako mladý štěp.[372]
Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?
Vody z jezera[373] zmizely, řeka se vsákne[374] a vyschne.
Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku[375] nebes.[376] Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku.
Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu[377] a pak se na mě rozpomeneš.
Zemřeli muž, ožije snad opět?[378] Všechny dny mé povinné služby budu očekávat,[379] dokud nepřijde mé vystřídání.[380]
Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit[381] po díle[382] svých rukou.
Nyní tedy[383] spočítáš mé kroky; nedbej na můj hřích.
Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost[384] jsi zastřel.
Avšak padající hora zvětrá[385] a skála se pohne ze svého místa.
Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach[386] země. Tak i naději člověka jsi zahubil.[387]
Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho[388] tvář a posíláš jej pryč.
Jeho synové budou vážení,[389] ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.
Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.