2 Letopisů 36 - Ceský studijní preklad

Lid země vzal Jóachaza, syna Jóšijášova, a ustanovili ho v Jeruzalémě králem místo jeho otce.
Jóachazovi bylo dvacet tři let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce.
Egyptský král ho v Jeruzalémě odstranil a uložil zemi pokutu sto talentů stříbra a talent[344] zlata.
Egyptský král ustanovil králem nad Judskem a Jeruzalémem jeho bratra Eljakíma. Změnil jeho jméno na Jójakím. Jeho bratra Jóachaza Néko vzal a odvedl ho do Egypta.
Jójakímovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha.
Vytáhl proti němu babylonský král Nebúkadnesar a svázal ho bronzovými okovy, aby ho odvedl do Babylona.
Některé z předmětů Hospodinova domu Nebúkadnesar odnesl do Babylona a dal je do svého paláce[345] v Babyloně.
Ostatní Jójakímovy činy a jeho ohavnosti, které páchal, a co bylo shledáno[346] proti němu, jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Po něm se stal králem jeho syn Jójakín.
Jójakínovi bylo osm[347] let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.
Na přelomu roku poslal král Nebúkadnesar a odvedl ho do Babylona spolu se vzácnými předměty Hospodinova domu. Králem nad Judskem a Jeruzalémem ustanovil jeho bratra[348] Sidkijáše.
Sidkijášovi bylo dvacet jedna let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let.
Páchal to, co je zlé v očích Hospodina, jeho Boha, a nepokořil se před slovy proroka Jeremjáše[349] z Hospodinových úst.[350]
Také se vzbouřil proti králi Nebúkadnesarovi, který ho nechal přísahat při Bohu. Zatvrdil svou šíji a[351] své srdce, takže se[352] nenavrátil k Hospodinu, Bohu Izraele.
Také všichni předáci kněží a lid se zpronevěřili mnohou[353] věrolomností podle všech ohavností pohanských národů a znečistili Hospodinův dům, který on posvětil v Jeruzalémě.
Hospodin, Bůh jejich otců, jim posílal slovo prostřednictvím svých poslů, stále znovu[354] posílal, protože měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem.[355]
Oni si však z Božích poslů tropili žerty, pohrdali jeho slovy, posmívali se jeho prorokům, dokud[356] nevystoupila Hospodinova zloba proti jeho lidu, takže nebylo uzdravení.
Přivedl na ně chaldejského krále a ten zabil jeho mládence mečem v domě jeho svatyně. Neměl soucit s mládencem, pannou, starcem ani sešlým věkem, Bůh vydal všechny do jeho ruky.
Všechny předměty Božího domu, velké i malé, poklady Hospodinova domu i poklady krále a jeho knížat, to vše odnesl do Babylona.
Spálili Boží dům, strhli jeruzalémské hradby, všechny jeho paláce spálili ohněm a všechny jeho vzácné předměty zničili.
Ty, kteří zbyli po meči, odvedl do Babylona a byli otroky jeho a jeho synů až do začátku kralování království perského,
aby se naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, dokud země nenahradila svůj odpočinek.[357] Po celou dobu svého zpustošení odpočinula, až se naplnilo sedmdesát let.
V prvním roce vlády perského krále Kýra,[358] když se dovršilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, vzbudil Hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal slova:
Toto praví perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu -- Hospodin, jeho Bůh, je s ním -- ať jde.